Navigace: Tematické texty M Modlitba Základní modlitby Chvály Boha nejvyššího (sv. František z Assisi)

Chvály Boha nejvyššího (sv. František z Assisi)

Tyto Chvály jsou zachovány v rukopise, který napsal sám František z Assisi pro bratra Lva, a ten k nim připsal: »…Po vtisknutí Kristových ran na svém těle složil tyto chvály… napsal je vlastní rukou, a tak děkoval Pánu za dobrodiní, která mu prokázal.«

Ty jsi svatý Pán, jen ty jsi Bůh, jenž dělá zázraky (srov. Žl 77/76,15).

Ty jsi silný.

Ty jsi veliký.

Ty jsi nejvyšší.

Ty jsi všemocný král, Otče svatý, Králi nebe i země.

Ty jsi trojí a jediný, Pán a Bůh, všechno dobro.

Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro, Pán a Bůh, živý a pravý.

Ty jsi láska a milování.

Ty jsi moudrost.

Ty jsi pokora.

Ty jsi trpělivost a krása.

Ty jsi jistota.

Ty jsi pokoj.

Ty jsi radost a veselí.

Ty jsi spravedlnost a mírnost.

Ty jsi všechno bohatství, které potřebujeme.

Ty jsi laskavost.

Ty jsi ochránce.

Ty jsi strážce a obhájce.

Ty jsi síla.

Ty jsi osvěžení.

Ty jsi naše naděje.

Ty jsi naše víra.

Ty jsi naše láska.

Ty jsi naše velká sladkost.

Ty jsi náš věčný život, veliký a podivuhodný Pán,

všemohoucí Bůh, milosrdný Spasitel.

Autor: František z Assisi

Témata: chvála modlitba chvály Modlitby Modlitba Základní modlitby František z Assisi

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.