Církev chrám Ducha svatého ( KKC 797 - 810)

797 "Quod est spiritus noster, id est anima nostra, ad membra nostra, hoc est Spiritus Sanctus ad membra Christi, ad corpus Christi, quod est Ecclesia Co je náš duch, to je naše duše pro naše údy, totéž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo Tělo, jímž je církev". "Skutečnost, že všechny části Těla jsou spojeny jak mezi sebou, tak se svou nejvyšší Hlavou, je třeba přičítat Kristovu Duchu, jako skrytému základu (principu), protože přebývá celý v Hlavě, celý v Těle a celý v každém z jeho údů". Duch svatý dělá z církve "chrám Boha živého" (2 Kor 6,16).

Církvi byl svěřen "Boží dar"_... do ní bylo vloženo společenství s Kristem, to je Duch svatý, závdavek bezúhonnosti, potvrzení naší víry, schodiště, po němž lze vystoupit k Bohu_... Vždyť kde je církev, tam je také Duch Boží, a kde je Duch Boží, tam je církev a veškerá milost.


798 Duch svatý je "počátek každé životní činnosti a opravdu spásonosné v každém z rozmanitých údů Těla". Nejrůznějším způsobem působí při budování celého těla v lásce: skrze Boží slovo, "které má moc vzdělávat" (Sk 20,32); skrze křest, kterým vytváří Kristovo Tělo; skrze svátosti, které dávají růst údům Kristovým a uzdravují je; skrze "milost apoštolů", jež mezi těmito dary vyniká; skrze ctnosti, které dávají dobře jednat a konečně skrze rozmanité zvláštní milosti [nazývané "charismata"], kterými se věřící "stávají způsobilí a pohotoví převzít různé úlohy a poslání, užitečné pro obnovu a růst církve".





Charismata

799 Mimořádná nebo prostá a pokorná charismata jsou milosti Ducha svatého, jsou přímo nebo nepřímo užitečná v životě církve a zaměřená na růst (??budování) církve, aby prospívala lidem a potřebám světa.


800 Charismata má s vděčností přijímat nejen ten, kdo je dostává, nýbrž i všichni členové církve. Jsou totiž úchvatným bohatstvím milosti pro apoštolskou životnost a pro svatost celého Kristova Těla, jen když se ovšem jedná o dary, které opravdu pocházejí od Ducha svatého a jsou uplatňovány tak, že se plně shodují s ryzími podněty samého Ducha, totiž podle lásky, která je pravým měřítkem charismat.


801 A v tomto smyslu je vždy nutné rozlišovat charismata. Žádné charisma nezprošťuje od povinnosti odvolávat se a podřizovat se pastýřům církve, "kteří jsou určeni k tomu, aby nezhášeli Ducha, ale vše přezkoušeli a podrželi jen to, co je dobré", aby všechna charismata ve své rozmanitosti a vzájemném doplňování spolupracovala ke "společnému prospěchu" (1 Kor 12,7).





Souhrn

802 Ježíš Kristus "se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid" (Tit 2,14).


803 "Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu" (1 Pt 2,9).


804 Do Božího lidu se vstupuje vírou a křtem. "Všichni lidé jsou povoláni do nového Božího lidu", aby v Kristu "lidstvo utvořili... jednu rodinu a jediný Boží lid".


805 Církev je Kristovo Tělo. Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých, vytváří společenství věřících jako své Tělo skrze Ducha a jeho působení ve svátostech, především v eucharistii.


806 V jednotě tohoto Těla jsou rozmanité údy a funkce. Všechny údy jsou navzájem spojeny, zvláště s trpícími, chudými a pronásledovanými údy.


807 Církev je tímto Tělem, jehož Hlavou je Kristus: ona žije z něho, v něm a pro něho; on pak žije s ní a v ní.


808 Církev je Kristova nevěsta: on ji miloval a vydal se za ni. Omyl ji svou krví. Udělal z ní plodnou Matku všech Božích dětí.


809 Církev je chrámem ducha svatého. Duch je jakoby duše mystického Těla, počátek jeho života, jednoty v různorodosti a bohatství jeho darů a charismat.


810 "Všeobecná církev je tedy 'lid shromážděný v jednotě Otce, Syna a Ducha svatého'".