Citáty sv Terezie z Lisieux

"Zůstat před Bohem malým dítětem" znamená poznat svoji nicotu, očekávat vše od Boha, jako malé dítě očekává vše od svého otce; ničím se neznepokojovat, vůbec si nezískávat jmění. I u chudých lidí se dává dítěti, co potřebuje, jakmile však vyroste, už ho otec nechce živit a řekne mu: Teď pracuj, už můžeš být soběstačný.
...Nechtěla jsem růst, protože jsem se cítila neschopná, abych si sama vydělávala na živobytí, na věčný život v nebi.
Být malý dále znamená uznávat, že všechno, čeho jsme schopni, do nás vložil Bůh...
Být malý znamená konečně také vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti často upadnou, ale jsou příliš malé, než aby si hodně ublížily.
(Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.99)

+

Kdybych byla nevěrná a dopustila se i té nejmenší nevěrnosti, cítím, že bych za to zaplatila hroznými zmatky. Myslím tím pýchu, ve které bych spoléhala na své vlastní síly a tím riskovala, že padnu do propasti...
Co bych dělala, co by ze mne bylo, kdybych se spoléhala na své vlastní síly?!
Moc dobře chápu, že svatý Petr klesl. Ten ubohý svatý Petr spoléhal sám na sebe, místo aby se opřel jedině o Boží sílu.
...Kdyby byl sv. Petr pokorně řekl Ježíšovi: "Prosím tě o to, dej mi sílu, abych tě následoval až na smrt", byl by ji okamžitě měl. ...Pán chtěl Petrovi ukázat jeho vlastní slabost, aby předtím, než bude řídit celou Církev plnou hříšníků, zakusil sám na sobě, co zmůže člověk bez pomoci Boží.
...Před jeho pádem mu náš Pán řekl: "Až se vzpamatuješ, utvrzuj své bratry." To znamenalo: "Svou vlastní zkušeností je přesvědčuj o slabosti lidských sil."
(Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do života, str.100-101)

+

Sdílení milostí ve společenství svatých
Aniž bychom to věděli, často nějaké skryté duši vděčíme za milosti a světla, která dostáváme, protože Bůh chce, aby si svatí sdíleli modlitbou, navzájem milost, aby se pak v nebi milovali velkou láskou, ještě mnohem větší než je v rodině. Kolikrát jsem myslela na to, že za všechny milosti, které jsem dostala, mohu vděčit nějaké duši, která mi je vyprosila na Bohu a kterou poznám až v nebi. ...Docela malá jiskra bude moci dát vzniknout v celé Církvi velkým světlům, jako jsou učitelé a mučedníci, kteří budou bezpochyby vysoko nad ní v nebi.
V nebi se nesetkáme se lhostejnými pohledy, protože všichni vyvolení poznají, že si navzájem vděčí za milosti, které jim zasloužili korunu.
(Sv. Terezie z Lisieux,Vstupuji do života, str.69n)