Citáty z knihy: Být svobodný (Eugenio Fizzotti)

„Jakožto lékař (neurolog a psychiatr) jsem zcela přesvědčen, že člověk je determinován. Jsem ale proti tomu, co obvykle nazývám pandeterminismus a co spočívá v tom, že člověk je pokládán za totálně podmíněnou a determinovanou bytost ... Také jako ten, kdo přežil čtyři německé koncentrační tábory, mohu potvrdit, že člověk je vystaven nejrůznějším situacím, a nelze ho proto pokládat za zcela oproštěného. Člověk má spíše svobodu zaujmout určitý postoj vůči jakékoli situaci, do níž se dostane. A v tomhle zaujetí postoje a přesně tou měrou je člověk svobodný. Svoboda tedy spočívá ve volbě postoje, který je třeba zaujmout pokaždé, když je člověk konfrontován se situací, kterou nelze změnit.“ /Frankl/

…
Pojetí svobody zahrnuje tedy dvojí pohyb: jednak je člověk svobodný od toho, aby byl poháněn, neboli nepodléhá jedině svým pudům a svým determinacím, jednak je člověk svobodný k tomu, aby byl odpovědný, neboli člověk se pojímá dynamicky, smysluplně, perspektivně, orientovaný zásadně k uskutečňování a naplňování konkrétního smyslu svého života. V tomto smyslu je chápáno hledání svobody, která by se nenacházela pouze na úrovni struktur, sociálních podmínek a nařízení shora. Svoboda, po níž se volá, je spíš možnost vypracovat projekt sebe sama, který by zahrnoval druhé, přírodu i společnost v harmonickém a hluboce lidském růstu.

…
Dnes je člověk povolán, aby rozhodl o tom, že bude morální, aby odpověděl na otázky, které mu s tragikou i reálností klade každodenní život. Jestliže „odpovědnost je nejhlubší základ lidské bytosti“, je to proto, že život je chápán jako úkol, který má být uskutečňován, úkol, na nějž je třeba osobně, svobodně a zodpovědně reagovat. Přichází tu na mysl slavný výrok Johna Kennedyho, pronesený při inaugurační řeči u příležitosti jeho uvedení do úřadu prezidenta Spojených států: „Nesmíme se ptát, co může a musí udělat národ pro nás; spíše se ptejme, co můžeme a musíme udělat my pro svůj národ.“

…
Člověk dnešní doby vykřikuje, že odhodil tabu, že je konečně svobodný. Ale možná nikdy nebyl svobodný taj málo, poté, co se z hlubin člověka vynořily jiné idoly, aby ho uvrhly do tíživějšího otroctví. Sex se z privilegovaného prostoru pro dialog a lásku stal pouhým hledáním atomizovaných hedonistických vjemů, z plodné konstruktivní hodnoty klesl na separující a ničivou silu. Sexuálně frustrován, neschopen komunikovat a milovat, začíná být člověk agresivní a násilnický. Mezi sexuální realizací a násilím existuje tajemná rovnováha. Když se člověk sexuálně nerealizuje, napomáhá k rozpoutání násilí.

(Eugenio Fizzotti: Být svobodný, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 68-69)