Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VíraKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Děti se ptají na Boha (Elmar Gruber)

Citáty z knihy: Děti se ptají na Boha (Elmar Gruber)

Teoretické otázky po Bohu u dětí a někdy i u dospělých končí ve slepé uličce. Tomuto zážitku, kdy už nemohu najít nic dalšího, se nesmím snažit vyhýbat; na jedné straně jsem povinen svému intelektu i sobě samotnému problémy pokud možno odhalovat a řešit, na druhé straně je zážitek mezí rozumu krokem vedoucím k víře, naději a lásce (tak jako na konci údolí často objevíme stanici lanovky vedoucí na vrchol).

Jestliže se v nás probudí pochybnosti o Bohu, musíme se rozpomenout na lásku a na lidi, jejichž život se stal svědectvím zkušenosti s Bohem.

Otázky a zvláště otázky dětí nesmíme "zardousit v zárodku" z pohodlnosti, ale když dosáhneme hranice zodpověditelnosti, musíme mluvit o sobě a o lidech, kteří zažili Boha jako lásku. Souvislost mezi teoretickým výkladem a praktickým vyprávěním potřebujeme dětem ukázat nikoli jednostranně. Děti musí znovu a znovu prožívat fakt, že jim rozumíme a že přes všechno nepochopitelné věříme. (14)



V následujících dobách však Izrael udělal tu chybu, že z "náboženství víry" učinil "náboženství zákona", to znamená, že dodržování přikázání se stalo důležitější než víra, důvěra a láska. To je "hřích" Izraele, "zatvrzelost" vůči všem prorokům obecně a vůči Ježíšovi zvláště. (15)



Často se dnes lidé ptají, co je pro křesťanství charakteristické. Charakteristické je především to, že křesťanství je všezahrnující, obecné (katolické), bez hranic! My křesťané máme oproti ostatním lidem navíc to, že díky naší víře s konečnou jistotou můžeme a máme říci: "Bůh existuje a Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm."

Kromě toho máme my křesťané ještě jednu "výhodu", a sice že můžeme prostřednictvím církve, bible a svátostí svou víru žít.(15-16)



ZÁSADY

Nesnažte se dokazovat, co se dokázat nedá!

Musíme se snažit prostřednictvím dětských otázek objevit dětské problémy. Většinou jsou to tytéž problémy, které máme my! Pak zůstaneme se svou moudrostí (se svými důkazy) vždy na pevné zemi.

Jděte až na hranici vysvětlitelného a dokazatelného, ale nezastavujte se na ní!

Dětské otázky a problémy nesmíme z pohodlnosti odbývat, a pokud možno ne větou "Tomu musíš věřit!". Kam až to jde, musím vysvětlovat a dokazovat. Pak ale musí dokazování přejít v angažované poukazování ("Já si to představuji tak, že...", "představ si, že...", "když člověk to nebo ono zažije, může se stát, že začne chápat, že...", "v Písmu svatém se píše, že..., tím nám vypravěč chce říci a ukázat", „já věřím, že..., protože...", "ty už jsi sám zažil, že...", "víš ještě jak jsi, jak jsme...").

Ukazujte Boha vždy jako toho, kdo činí lidi šťastnými!

Na otázku, proč je tolik lidí nešťastných, musíme nakonec odpovědět poukazem na to, že lidé velice těžko přicházejí k Bohu, k lásce, protože jsou od přírody egoisty, ale právě ti lásku (Boha) velmi potřebují. (16)



O Bohu musíme mluvit tak, jak nám diktuje naše srdce, jak nám "zobák narostl", pak je naše řeč pravdivá!

Přes nedokonalou možnost vyjádření prožívá dítě mé vlastní náboženské přesvědčení. Právě na něm nejvíce záleží. Musí být opravdové. Dítě získává více ne z toho, co o Bohu říkám, ale jakým způsobem to říkám, z tónu mé řeči, z mé snahy, poctivosti, radosti a lásky. Co Bůh znamená pro mě, pro můj život, to bude znamenat i pro dítě, neboť víra se šíří „nákazou“. (24)



Nechte děti prožívat znamení naší víry!

Znamení působí prostřednictvím smyslů, nikoli rozumu- mu. Chtít znamení vysvětlit rozumem by "nemělo smysl". Je třeba se "vystavit" jejich účinkům, obrátit se k nim všemi svými smysly, celým srdcem. (30)
(...)

Ukazujte dětem Boha v jeho znameních a i vy ho pak více pochopíte!

Mnozí rodiče říkají: já to neumím, protože ani já sám nemám ke znamením žádný vztah. Pokuste se, riskněte to! Zkušenost nás učí, že dospělí dojdou nejlépe k pochopení znamení, když se vystavují jejich účinkům společně s dětmi. Pozorujte své děti, ty umějí znamení prožívat lépe a bezprostředněji než my dospělí. Bůh se zjevuje v dětech, které si "před ním hrají".

Životní bída mnohých dospělých spočívá ve ztrátě znamení. Nešťastní lidé "mají oči a nevidí, mají uši a neslyší...", mají život a nežijí!(30-31)



Ukažte dětem, že jejich problémy jsou i vašimi problémy!

Společné problémy spojují. Platí to i o otázkách víry. Společné snášení těžkostí je často jediným praktickým řešením. Děti kladou otázky, které budou klást i jako dospělí. Když ale zjistí, že nejsou s těmito otázkami odmítáni, že s nimi nejsou ponechány samy, naučí se s těmito otázkami žít. Když moje víra není obtížnými otázkami otřesena, pak i víra mých dětí bude pevnější, navzdory neřešitelnosti mnohých problémů. (40)



Někdy si děláme zbytečné starosti, protože přisuzujeme dětem problémy, které vůbec nemají. Pro dítě je vnitřní a vnější svět stále ještě jedno. Je to velká bída nás dospělých, že kvůli svému jednostrannému, kritickému a účelovému myšlení považujeme za realitu tvrdý vnější svět na úkor vnitřních zážitků, ze kterých se rodí vlastní životní síly, víra, naděje a láska.
(Elmar Gruber: Děti se ptají na Boha, Portál, Praha 1994, 71-72)


Témata: Víra

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sof 2,3;3,12-13; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9b-10; 1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12a

Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám, a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…