Nezapomínejte na chudé, milujte je, protože v nich je ukřižovaný Ježíš, - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VíraKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Děti se ptají na Boha (Elmar Gruber)

Citáty z knihy: Děti se ptají na Boha (Elmar Gruber)

Teoretické otázky po Bohu u dětí a někdy i u dospělých končí ve slepé uličce. Tomuto zážitku, kdy už nemohu najít nic dalšího, se nesmím snažit vyhýbat; na jedné straně jsem povinen svému intelektu i sobě samotnému problémy pokud možno odhalovat a řešit, na druhé straně je zážitek mezí rozumu krokem vedoucím k víře, naději a lásce (tak jako na konci údolí často objevíme stanici lanovky vedoucí na vrchol).

Jestliže se v nás probudí pochybnosti o Bohu, musíme se rozpomenout na lásku a na lidi, jejichž život se stal svědectvím zkušenosti s Bohem.

Otázky a zvláště otázky dětí nesmíme "zardousit v zárodku" z pohodlnosti, ale když dosáhneme hranice zodpověditelnosti, musíme mluvit o sobě a o lidech, kteří zažili Boha jako lásku. Souvislost mezi teoretickým výkladem a praktickým vyprávěním potřebujeme dětem ukázat nikoli jednostranně. Děti musí znovu a znovu prožívat fakt, že jim rozumíme a že přes všechno nepochopitelné věříme. (14)



V následujících dobách však Izrael udělal tu chybu, že z "náboženství víry" učinil "náboženství zákona", to znamená, že dodržování přikázání se stalo důležitější než víra, důvěra a láska. To je "hřích" Izraele, "zatvrzelost" vůči všem prorokům obecně a vůči Ježíšovi zvláště. (15)



Často se dnes lidé ptají, co je pro křesťanství charakteristické. Charakteristické je především to, že křesťanství je všezahrnující, obecné (katolické), bez hranic! My křesťané máme oproti ostatním lidem navíc to, že díky naší víře s konečnou jistotou můžeme a máme říci: "Bůh existuje a Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm."

Kromě toho máme my křesťané ještě jednu "výhodu", a sice že můžeme prostřednictvím církve, bible a svátostí svou víru žít.(15-16)



ZÁSADY

Nesnažte se dokazovat, co se dokázat nedá!

Musíme se snažit prostřednictvím dětských otázek objevit dětské problémy. Většinou jsou to tytéž problémy, které máme my! Pak zůstaneme se svou moudrostí (se svými důkazy) vždy na pevné zemi.

Jděte až na hranici vysvětlitelného a dokazatelného, ale nezastavujte se na ní!

Dětské otázky a problémy nesmíme z pohodlnosti odbývat, a pokud možno ne větou "Tomu musíš věřit!". Kam až to jde, musím vysvětlovat a dokazovat. Pak ale musí dokazování přejít v angažované poukazování ("Já si to představuji tak, že...", "představ si, že...", "když člověk to nebo ono zažije, může se stát, že začne chápat, že...", "v Písmu svatém se píše, že..., tím nám vypravěč chce říci a ukázat", „já věřím, že..., protože...", "ty už jsi sám zažil, že...", "víš ještě jak jsi, jak jsme...").

Ukazujte Boha vždy jako toho, kdo činí lidi šťastnými!

Na otázku, proč je tolik lidí nešťastných, musíme nakonec odpovědět poukazem na to, že lidé velice těžko přicházejí k Bohu, k lásce, protože jsou od přírody egoisty, ale právě ti lásku (Boha) velmi potřebují. (16)



O Bohu musíme mluvit tak, jak nám diktuje naše srdce, jak nám "zobák narostl", pak je naše řeč pravdivá!

Přes nedokonalou možnost vyjádření prožívá dítě mé vlastní náboženské přesvědčení. Právě na něm nejvíce záleží. Musí být opravdové. Dítě získává více ne z toho, co o Bohu říkám, ale jakým způsobem to říkám, z tónu mé řeči, z mé snahy, poctivosti, radosti a lásky. Co Bůh znamená pro mě, pro můj život, to bude znamenat i pro dítě, neboť víra se šíří „nákazou“. (24)



Nechte děti prožívat znamení naší víry!

Znamení působí prostřednictvím smyslů, nikoli rozumu- mu. Chtít znamení vysvětlit rozumem by "nemělo smysl". Je třeba se "vystavit" jejich účinkům, obrátit se k nim všemi svými smysly, celým srdcem. (30)
(...)

Ukazujte dětem Boha v jeho znameních a i vy ho pak více pochopíte!

Mnozí rodiče říkají: já to neumím, protože ani já sám nemám ke znamením žádný vztah. Pokuste se, riskněte to! Zkušenost nás učí, že dospělí dojdou nejlépe k pochopení znamení, když se vystavují jejich účinkům společně s dětmi. Pozorujte své děti, ty umějí znamení prožívat lépe a bezprostředněji než my dospělí. Bůh se zjevuje v dětech, které si "před ním hrají".

Životní bída mnohých dospělých spočívá ve ztrátě znamení. Nešťastní lidé "mají oči a nevidí, mají uši a neslyší...", mají život a nežijí!(30-31)



Ukažte dětem, že jejich problémy jsou i vašimi problémy!

Společné problémy spojují. Platí to i o otázkách víry. Společné snášení těžkostí je často jediným praktickým řešením. Děti kladou otázky, které budou klást i jako dospělí. Když ale zjistí, že nejsou s těmito otázkami odmítáni, že s nimi nejsou ponechány samy, naučí se s těmito otázkami žít. Když moje víra není obtížnými otázkami otřesena, pak i víra mých dětí bude pevnější, navzdory neřešitelnosti mnohých problémů. (40)



Někdy si děláme zbytečné starosti, protože přisuzujeme dětem problémy, které vůbec nemají. Pro dítě je vnitřní a vnější svět stále ještě jedno. Je to velká bída nás dospělých, že kvůli svému jednostrannému, kritickému a účelovému myšlení považujeme za realitu tvrdý vnější svět na úkor vnitřních zážitků, ze kterých se rodí vlastní životní síly, víra, naděje a láska.
(Elmar Gruber: Děti se ptají na Boha, Portál, Praha 1994, 71-72)


Témata: Víra

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 55,6-9; Žalm ŽALM 145; Flp 1,20c-24.27a
Mt 20,1-16

Na první poslech se jeví jednání hospodáře jako nespravedlivé. Dělníci pracující celý den dostali stejně jako ti, kteří pracovali hodinu. Ale oni přijali tuto pracovní smlouvu a hospodář jim dal smluvenou mzdu. Tedy nejde o nespravedlnost, ale o velkorysost k těm, kteří práci nenašli! Evangelista navázal na příběh o bohatém mládenci, který Ježíše oslovil, protože toužil být dokonalý před Bohem. Ale neuměl nebo nechtěl svému úsilí dát všechno. Bůh je mnohem flexibilnější, hledá, jak nejlépe využít situaci a dosáhnout cíle i přes mnohé potíže. A dokáže jednání ohodnotit nejen ve vztahu k odpracovanému úkolu, ale k situaci člověka. Pokud se na text díváme z našeho pohledu, stojí za otázku, zda jsme připraveni vstoupit do Boží služby kdykoli. A podobně, nakolik sami dokážeme vnímat svět perspektivou dobra pro druhé. Poslední zamyšlení se může týkat těch, kteří třeba léta necítili žádné povolání pro Boha. Pán nás ale někdy osloví až na úplném konci např. školy, rodičovství, práce nebo i života. Nemávneme rukou s tím, že „nyní“ to už nemá cenu?

Zdroj: Nedělní liturgie

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás
(24. 9. 2023) Jak následovat "dědice" české země? Asi ho nebudeme následovat zrovna v statečném hájení českého území. ...

Jak roste vinná réva a jak se dělá víno?

(23. 9. 2023) Pracovní listy pro děti. V září dozrávají hrozny vinné révy a slaví se "vinobraní". A znáte nějaké další…

Sv. Padre Pio (23.9.)

Sv. Padre Pio (23.9.)
(22. 9. 2023) Otec Pio z Pietrelciny (1887 - 1968) je jednou z nejvýraznějších světeckých postav 20. století. Po celých padesát let…

21.9. sv. Matouš

(20. 9. 2023) Dynamika Božího povolání a lidské odpovědi

20. září - památka korejských mučedníků

(19. 9. 2023) "... Už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam,…

Setkání zdravotníků Pod Petřínem 7. 10. 2023

Setkání zdravotníků Pod Petřínem 7. 10. 2023
(18. 9. 2023) "Zdravotník v síti vztahů" / Kostel sv. Karla Boromejského, Vlašská 36, Praha 1…