Citáty z knihy: Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty

Před Bohem jsme všichni malí.
/Kardinálu Giovanni Colombovi/
(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, 1)

…
Chudí jsou nadějí světa. ...
Jsme přesvědčeni, že Kristus nás miluje? Že my milujeme Ježíše Krista? Je tohle přesvědčení jako sluneční paprsek, který táhne vzhůru životní šťávy rostlin a dává vykvést květům svatosti? Je tohle přesvědčení skála, na níž je vybudována svatost, která slouží Kristovým chudým a zahrnuje je tím, co by chtěla vykonat pro Krista? Půjdeme-li věrně a důsledně touto cestou, poroste naše víra, bude se prohlubovat naše přesvědčení a den ze dne budeme pozorněji dbát na to, abychom se stali svatými. (1O)

…
Až budete naslouchat chudým a trpělivě vyslechnete jejich nářky, věnujte největší pozornost právě těm, kteří jsou nejméně milovaní a nežádoucí. Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný.
A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci. Každému z nás je uloženo stát se spolupracovníkem Kristovým ve světě bídy. Musíme vědět, co od nás očekává Bůh a lidská společnost. ...
Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám. (11)

…
Mají-li naši bratři hlad, není to proto, že by se Bůh o ně nestaral. Vinni jsme my, ty a já, že jsme jim nedali, co potřebují, že jsme nebyli nástrojem lásky v Božích rukou. Nepoznali jsme, že zase jednou přišel mezi nás Kristus v podobě bezmocného a usouženého člověka nebo jako opuštěné dítě.

…
Dnešním vývojem je člověk štván, aby ze sebe vydal maximum - dosáhne něčeho, vydá se a je smeten. Ale jsou lidé slabí, kteří vůbec nestačí běžet a padnou. Právě o ty se musíme zajímat. Matka Tereza se nezajímá o dav,vidí jednotlivce, přitahuje ji jedinečná osoba každého člověka. "Kdybych se byla zahleděla na dav, nikdy bych nebyla začala s touto činnosti", řekla jednou. (15)

…
Sloužit - to znamená vidět se služebníkem sloužícího Krista a nedát příliš na city. Nemůžeme počítat s tím, že se dočkáme uznání, poznají-li lidé, že s nimi soucítíme. Ten opravdový Kristův soucit musí odolat neúspěchu, konfliktům, nevděku, času, zradě, vytáčkám. Sloužit znamená konat pravdu, poznat nevědomost, připustit nevinu těch, kteří padli, podepřít je a ne odsuzovat, být hlasem lidí, kteří nemají hlasovací právo, nikdy nepodlehnout pokušení být zlý, tvrdý, ironický, vyhledávat ty, kdo se za prokázané služby nemohou nijak odměnit, kteří vůbec nevědí, co je to vděčnost. Jít taktně za všemi, kdo jsou zatrpklí, nějak zranění a obolení, kteří trpí tím, že je všichni přehlížejí, že se na ně nikdo neusměje.

(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 18)

…
/Nestačí jen dát něco z přebytku/
Anglické děti jsou ochotny přinést oběť mlsu, aby indiánské děti mohly dostat chléb. Německé děti se umějí odříkat, aby se malomocným dětem dostalo dost vitamínových přípravků. To jsou cesty, jak se učit lásce. Až děti vyrostou, budou vědět, co je to dávat. Dávat musí vždycky bolet.

(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 2O)