Citáty z knihy: Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty

Sami víme, že to, co děláme, je kapkou do moře. Ale kdyby tahle kapka v moři nebyla, chyběla by tam. (1)

…
V naší práci není místo pro pýchu a ješitnost. Naše práce je Pánovo dílo, chudí jsou Pánovi chudí. Přenechejme se Ježíši, aby on mohl naším duchem myslit, našima rukama konat. Všecko můžeme, je-li jeho síla s námi a v nás. Jsme tu přece proto, abychom předávali Boží lásku. (5)

…
Často a rádi mluvíme o dobrém, milosrdném a dobrotivém Bohu, který odpouští a chápe. Jsme pro své trpící bratry živým svědectvím nebeského Otce? Každý, kdo k tobě přijde, měl by od tebe odcházet klidnější a šťastnější. Měl by být "pozdraven" a snad uzdraven dobrotou, která září z tvého úsměvu, z tvých očí, ze slov, z gest. ...
Radostnost je začátkem svatosti. Naučíš-li se být radostným, začneš se podobat Kristu, jehož srdce plné dobroty myslí vždy na jiné. (14)

…
Radostnost musí být základním rysem našeho života. ... Radostnost je znakem, že člověk je velkomyslný. ...Naše radostnost je nejúčinnějším prostředkem k hlásání Krista a jeho poselství o radosti. ...Uvidí-li lidé radost ve vašich očích, uvědomí si, že jsou Božími dětmi. Duše svatých musí časem prodělávat těžké vnitřní zkoušky a dobře vědí, co je temnota. Ale chceme-li, aby si druzí uvědomili Ježíšovu přítomnost, musíme být o ní přesvědčeni především my sami. Představte si, že by některá sestra přišla s umučenou tváří a váhavým krokem do slumu. Co by těm chudákům tam mohla přinést? Nic, snad ještě hlubší pocit beznaděje nebo zoufalství. Radostnost je nakažlivá, proto musíme překypovat radostností, kdykoliv se blížíme k chudým.
(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 26)