Citáty z knihy: Kdo je můj bližní? (Józef Augustyn)

Když využíváme pomoc druhých, musíme mít na paměti, že se každý sám a jenom sám se může vypořádat se svým problémem ve svém srdci. Proto také pro nás, křesťany, konečným vzorem, autoritou a vůdcem nemůže být druhý člověk, i kdyby byl sebelepší. Člověk je jenom společníkem na cestě, svědkem. Opravdová pomoc druhého člověka nás vede ke zdroji veškeré pomoci - ke Kristu.(58)

…
Když nás někdo raní a my zareagujeme, je zbytečné se reakcí příliš zabývat. Svoje reakce přijímejme raději v prostotě a s pokorou. Stále nás totiž přesvědčují o nezbytnosti uzdravující Boží lásky v našem životě.

Chrání nás opravdové odpuštění před zraněním stejného druhu, když nám někdo působí stále stejnou křivdu?

Dá se říci, že ano, ale ne tak, že bychom se stali tvrdými a necitlivými vůči utrpení. Každá rána bolí. Trpíme každým zraněním. "Odpuštění", které by nás obehnalo mohutnou zdí, aby nás už křivda nemohla zasáhnout, by bylo spíše opakem odpuštění. Odpuštění nás činí odolnými vůči křivdě skrze hlubší pochopení druhého. Pocit hněvu a zlosti mizí sám od sebe, když ucítíme, že křivda ze strany druhého je jeho vlastní bída, kterou svaluje na nás. Chudákům neubližujeme. Vůči lidské bídě se v nás spontánně rodí milosrdenství.(70)

…
Nikoho nelze přinutit, aby si proti své vůli uvědomil svoje životní problémy a vlastní odpovědnost za ně. Sila lidských obranných mechanismů je někdy zcela neuvěřitelná. Člověk může několikrát za den vlastní vinou "narazit hlavou do zdi" a přitom s naprostým přesvědčením tvrdit, že to zavinili ostatní. Člověk nemůže rozpoznat a uznat svůj základní životní problém, dokud se sám k tomuto kroku neodhodlal. Při řešení každé lidské potíže je nezbytná účast vlastní vůle, vnitřní motivace k tomu, aby se člověk zavázal k práci a k obětem. Nahlédnout, že problém alkoholismu je skutečně jeho vlastním problémem, je pro alkoholika největší překážkou. Nezřídka se brání i poznání, že jeho alkoholismus je skutečnou chorobou, nad níž už nemá žádnou kontrolu. Pomoc může přijmout jen ten, kdo se cítí ztracený, nemocný, bezradný.(86)

…
Bůh má pro každého svůj čas, kdy zasáhne. Když se člověk vůči němu alespoň minimálně otevírá, on si ho včas najde.

(Józef Augustyn: Kdo je můj bližní?, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 96)