Citáty z knihy: Kordula anebo vážný případ (von Balthasar)

Hnutí spásy znamená pro Izrael shromažďovat rozptýlené, vyhnané, zpátky do svaté, zděděné země. Církev žije naproti tomu z poslání v závěru Matoušova evangelia: "Jděte do celého světa, ke všem národům!" (107)

…
...aby mohla katolická církev sdělit modernímu světu to nejlepší, co má, aby k němu nepřistupovala jako k něčemu cizímu a nepřátelskému, musí do něj spíše "proniknout" a z nových systémů to platné asimilovat; nikoliv na povrchu, nýbrž tak, aby toto nové jí připomenulo poklady, které se nacházejí v ní samé, ale na které buď zapomenula, anebo je ani ještě neobjevila. (109-10)

…
Církev jako instituce vlastně nikoho nezajímá a často opakované heslo je dostatečně známé: Kristus ano, církev ne! Pro dnešní církev by nemělo být nic důležitějšího než ukázat, že Kristus, odloučen od církve, opravdu neexistuje, že bez ní ho nemůžeme následovat, žít z něho.

Takže jediná otázka, kterou by si dnes měla církev položit, zní: jak bych měla vypadat, aby lidé mohli skrze mne najít opravdového Krista? Odpověď samozřejmě není v přestavbě struktur, kterou se dnes bohužel příliš zabýváme; je ve způsobu, jak se církev může stát existenciálně jedinečným odkazem na Krista. Tím je přece od svého založení, dokonce už od své první objektivní ustavenosti.. Nikdo se neobrátí ke Kristu, protože existuje magisterium, svátosti, klérus, kanonické právo, apoštolští nunciové, obrovský církevní aparát. Ale nanejvýše protože dotyčný potkal nějakého katolíka, který mu svým příkladem a životem ukázal, že právě v katolické oblasti existuje nějaké - či ne nějaké, nýbrž toto hodnověrné následování Krista. Potom tento člověk, který hledá Krista, přijme zároveň z církve i její nedokonalosti. /V LG se ukazuje, že všichni křesťané jsou povoláni ke svatosti./ (113)

…
Ale co můžeme dělat uprostřed nekultury stroje...? Myslím, že se můžeme pokoušet vytvářet ostrovy lidství, a křesťané by přitom mohli a měli stát v čele; něco takového může působit na druhé nakažlivě a dávat podnět k askesi, ignorování nadměrné nabídky ze strany produkující civilizace. Aby se stala jednoduše lidštější. ...Z těchto ostrovů se může šířit to, co můžeme nazvat opravdu kulturou, křesťanskou kulturou; mnoho lidí po tom hladoví.

(Kordula anebo vážný případ, Řím, Křesťanská akademie 1987, s. 136)