Citáty z knihy: Maria, Matka Pána (Max Thurian)

Takto je Mariino panenství trojím znamením. Je znamením zasvěcení pro výlučnou službu Bohu, znamením chudoby, která volá po Boží plnosti, znamením nového království, které přichází zvrátit zákony stvoření.
Mnišství v církvi zase svým způsobem ozřejmí toto trojí hledisko panenství nebo čistoty. Mnišský celibát je znamením zasvěcené disponovatelnosti, kontemplativní chudoby, a eschatologické novosti.

(Max Thurian: Maria, Matka Pána, Brno Petrov 1991, s. 32) (32)

…
Mariina chudoba, která znamená pokoru, skrytý život, všední existenci, příslušnost k nejobyčejnějšímu lidu v neznámém městečku, mluví celá o milosti a oslavuje Pánovu štědrost (velkorysost). Bůh si volí slabé reality tohoto světa, aby projevil svou moc. Každá lidská moc je závoj zahalující jedinou moc Boží. Jestliže Bůh předurčí Marii, aby se stala jeho matkou při jeho vtělení, chce ji mít chudou, nepatrnou a skrytou, aby se jeho milost zaskvěla ve větším lesku. Protože v Marii je všechno: chudoba, nepatrnost, skrytý život, proto všechno, co v ní pochází od Boha, se ukáže jako milost a sláva samotného Boha. V Marii nic nezastírá ani nezahaluje jedinečnou moc Boží. Všechno v Marii září pouze jako Boží milost, protože ona je opravdu zcela chudá podle ducha. Všechno v ní vyniká jako pouhá Boží moc, protože Maria je doopravdy zcela slabá ve svém lidství. Vše se v ní projevuje jako pouhý Boží dar, protože ona je ve své víře čekání samo, vnímavost sama. Všechno v ní oslavuje Pána, neboť ona není nic. To jenom Bůh ji předurčil a zahrnul milostí.

…
Maria je na prahu nové éry vykoupení ve své chudobě výslovným popřením jakékoli účinnosti moci člověka, absolutním koncem každé filozofie, která by věřila, že člověk může svým úsilím vystoupit k Bohu; s ní je odepsáno každé náboženství skutků, které věřilo, že k uposlechnutí Božího zákona stačí lidské ctnosti. Panna Maria je ve své chudobě znamením moci, milosti a lásky Boha, který jediný nás může zachránit tím, že sestoupí do hlubin našeho lidství, aby ho s námi sdílel a dovedl nás jen svou pomocí s sebou do svého slavného království. Maria je takto živým kázáním o tajemství Boží milosti, která nás vždycky předurčuje, jde před námi, předchází nás, dřív než může z našeho srdce vytrysknout cokoli dobrého. (5O-51)

…
Církev, jejímž je Panna obrazem, nemůže hlásat radostnou zvěst, jestliže současně neuskutečňuje Boží lásku obhajováním spravedlnosti pro chudé a hladové. Církev je služebnice Pána jako Maria, když je chudá jako ona, když nalézá svou radost mezi drobnými lidmi, když se snaží s nimi o jejich vysvobození. Neboť toto vyžaduje vůle Pána, jeho slib, jeho nový řád. Jako Maria, ani církev si nesmí libovat mezi pyšnými, mocnými a bohatými tohoto světa. Jako Maria, tak i církev miluje chudé a hladové a má radost, že Pán v svém milosrdenství rozptyluje pyšné, svrhuje mocné s trůnů a bohaté propouští s prázdnou. Protože potom zase tito pyšní, tito mocní, tito bohatí poznají chudobu, kterou navštíví jeho láska a jeho velebnost. Potom také oni poznají radost z chudoby, která může být povýšena, z hladu, který může být nasycen jediným Mocným, jediným Bohatým, Pánem slávy.

(Max Thurian: Maria, Matka Pána, Brno Petrov 1991, s. 83)