Citáty z knihy: Modlitba jako setkání (Anselm Grün, OSB)

Obrazy, které si děláme o Bohu, jsou jako okna, kterými hledíme správným směrem. Ale Bůh je za těmito obrazy, nenechá se jimi spoutat. Je stále zcela jiný, nevysvětlitelný, je veskrze tajemství samo. Když se začneme modlit, je pro nás dobré zaposlouchat se do Božího tajemství, přenést se přes všechny obrazy a vytušit něco ze stále většího Boha. ...

Ohlížet se po Bohu znamená snášet jeho nepřítomnost, a přece současně věřit, že je zcela blízko, že nás obklopuje jeho láskyplná a uzdravující přítomnost, že je v našem srdci. Setkat se s Bohem znamená pro nás, že jsme prošli pochybnostmi své doby a že právě s jejich pomocí plně důvěřujeme Bohu, který se nám viditelně ukázal v Ježíši Kristu a zjevil nám v Kristu své srdce. ...

Pochybnosti udržují živým naše hledání pravého Boha, zabraňují nám, abychom se příliš rychle nespokojovali se svým vztahem k Bohu. Musíme se stále nově prodírat do jeho tajemství.... V Ježíši je tento nepochopitelný Bůh viditelný, v něm se Nesrozumitelné stalo srozumitelným. (12)

…
Existují fáze modlitby, kdy trpíme Boží nepřítomností. Máme pocit, že mluvíme k prázdné stěně a že nedostáváme žádnou odpověď. Ano, bojíme se, že jsme v modlitbě sami se sebou. Nesmíme příliš rychle "přeskočit" Boží nepřítomnost, ale musíme ji snášet. Přirozeně, Bůh je přítomen, ale my ho pociťujeme jako nepřítomného, poněvadž my sami nejsme u sebe, poněvadž nejsme v pravdě. Snášet Boží nepřítomnost proto znamená dostat se před Bohem znovu do pravdy, vzdát se toho, jak jsme si ho sami promítli, a za všemi představami odkrýt zcela jiného Boha. A to znamená, že modlitbu nemůžeme "udělat" sami, ale že jsme odkázáni na Boží příchod. Je to jeho svobodné rozhodnutí, že se chce s námi setkat. Snad se setkáním vyčkává, protože nejsme ještě schopni jít mu v ústrety. Čeká tak dlouho, až jsme ochotni jít mu naproti. A tuto ochotu nazývá bible "obrácení". ...Snášet Boží nepřítomnost znamená trpělivě se stále znovu vracet do svého srdce, abychom tam slyšeli Boha. (2O)

…
Modlitbou rozumí Evagrius zaměření všech duševních sil na Boha. Být plně přítomen před přítomným Bohem. To je nejvyšší dar, jaký může dát Bůh člověku. (s.23)

…
Tím popisuje Bernard cíl modlitby: osvobodit se od všech rušivých myšlenek, pohroužit se do propasti božské lásky, tam se v mlčení zklidnit, uzdravit, smířit se se sebou i s Bohem, a tím se smířit s celým světem, stát se zcela přítomným, zcela opravdovým, čistým a jasným, živým a svobodným. Setkat se s Bohem znamená konečně sjednotit se s ním, a tím i získat novu totožnost, ponořit se do Otcova klína a společně s Kristem, věčným Slovem, zase povstat jako nový člověk. Modlitba jako setkání je proměna, nové stvoření člověka skrze věčného Otce. ...
Rozhodující je, abych se v modlitbě setkal s Bohem a v setkání s ním abych byl proměněn.
(s.26)

…
Boží přítomnost je jako kyslíkový stan, v kterém může nemocný svobodně dýchat. Zahalen do Boží přítomnosti se náš duch uzdraví. (39)

…
Nemoc, z které se chci uzdravit, nemusím bezpodmínečně znát. Když zdravě žiji, když přijímám každodenně lék modlitby, uzdravím se i z nemocí, které neznám. Protože modlitba mě spojuje s Bohem, pravým lékařem, který zná mé rány mnohem lépe než já. Vydat se mu v modlitbě je proto nejlepší terapeutický prostředek, který nám mniši doporučují.

(Anselm Grün OSB: Modlitba a sebepoznání, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 40)