Citáty z knihy: Na cestě ke svobodě (Dietrich Bonhoeffer)

Teď ještě něco úplně jiného: nejen čin, ale také utrpení je cestou ke svobodě. Osvobodivý význam utrpení spočívat v tom, že je možno vlastní záležitosti vložit do rukou božích. V tomto smyslu je smrt korunováním lidské svobody. Rozhodující pro posouzení, zda lidský čin vyplývá z víry či nikoli, je otázka, zda člověk pochopí utrpení jako pokračování svého činu, jako dovršení svobody. To se mi zdá velice důležité a velmi útěšné.
(str. 259)

...
"Bůh trpěl v Ježíšově utrpení... K Božímu bytí patří utrpení, protože Bůh je láska."
(J. Moltmann, Der gekreuzigte Gott, s. 2Ol a 2l4)

"Bůh se na Ježíšově kříži definoval jako láska: jako Bůh nekonečně trpící v bytí pro druhé." (E. Jüngel, Gott als geheimnis der Welt, s. 298)

Vždyť v trpícím Kristu se zjevil "nikoliv děsivý teokratický Bůh "shora", nýbrž Bůh milující, trpící spolu s námi dole." (H. Küng: Christ sein, s. 425) - (43)

"Jen v Kristu je možno poznat, co je Boží vůle." (Ethik, s. 146) - (44) (Citováno v předmluvě Jana Amose Dvořáčka:)
(str. 43 a 44)

…
Pro církev není nic horšího, než se dobře a pevně zabydlet. Nic horšího pro duchovní společenství, než být dobře zaopatřen. Nic horšího, než snadný přístup k penězům, když se může spokojeně říci: "Vše běží jako po másle." Úpadek náboženských řádových společenství začal vždy toho dne, kdy vlastnily velkolepě prosperující kláštery s mnoha pozemky, polnostmi a lesy, a k tomu uznání světa. Tehdy ztuhl život v jejich žilách a nastal rozpad. Neexistuje církev bez boje a slz, její cestou je křížová cesta s trnovou korunou. Překážky musí být, utrpení je vzpruhou církve. Neexistuje církev bez bolesti, neexistuje evangelium bez chudoby.
(str.153)

…
Okolnost, že nyní musíme tak intenzívně prožívat ty největší válečné hrůzy, bude později, jestliže to přežijeme, nutným pedagogickým předpokladem, abychom mohli, na křesťanské půdě, začít s vnější i vnitřní obnovou života národů. Musíme proto všechno, co prožíváme, opravdu v sobě uchovat, zpracovat, nechat uzrát, a ne se sebe setřást. Ještě nikdy jsme tak hmatatelně nepocítili hněv Boží, a to je milost. "Dnes, uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdce svého" (Ž 95,7 n). Úkoly, které nás čekají, jsou nesmírné, teď se máme na ně připravit a pro ně dozrát.
(str. 146)

…
Nerad bych žádal o přeložení do jiného poschodí, zdá se mi to neslušné vůči tomu, kdo by pak musel do mé cely... Pokaždé však zjišťuji pozoruhodnou okolnost, že to, co nemůžeme změnit, snášíme docela jinak, než když se stále zabýváme myšlenkou, že bychom si mohli nějak ulehčit.
(str. 1O5)

…
Utrpení
Proměna divná. Své silné, k činům určené ruce
spoutány máš. A naprosto bezmocen, opuštěn, vidíš
konec svých činů. Vydechneš tedy a s důvěrou, tiše
v silnější ruce svěříš své dílo a spokojen staneš.
Na chvilku, na malý záblesk ses blaženě svobody dotkl,
pak jsi ji odevzdal Bohu, aby ji dovršil slavně. (ze Zastavení na cestě k svobodě)
(str.256)

…
Je nekonečně snazší trpět poslušně na lidský rozkaz než následkem vlastního svobodného činu. Je nekonečně snazší trpět ve společenství než o samotě. Je nekonečně snazší trpět veřejně a s poctami než v ústraní a v hanbě. Je nekonečně snazší trpět nasazením tělesného života než trpět duchovně. Kristus trpěl svobodně, o samotě, v ústraní a v hanbě, tělesně i duchovně, a od té doby mnozí křesťané s ním.
Dietrich Bonhoeffer: Na cestě k svobodě, Vyšehrad, Praha 1991, 82)