Citáty z knihy: O víře (Walter Kasper)

"Předávání víry se dnes stalo téměř všude problémem a upadlo do těžké krize. Je osudovou otázkou současné církve. Přes všechno úsilí a nejlepší vůli víra v našem moderním a postmoderním světě stále více mizí; že je stále méně silou, která určuje život a skutečnost, a že ji opouští její přesvědčivost a síla šířit se dále. ...
Otázky se dnes netýkají pouze předávání víry, nýbrž samotné víry, nejde pouze o to, JAK víru zprostředkovat, ale CO a PROČ. Výzvy jsou adresovány samotné víře.

Při tom vůbec nejde jen o víru druhých a nejde ani jen o víru příští generace. Jde o naši vlastní víru! Kdyby byla přesvědčivější, nakažlivější, zápalnější, nemuseli bychom si bezpochyby dělat s předáváním víry starosti. Potřebujeme tedy především svědky víry. Přesvědčit může jen živá víra. (5)

…
Věřit znamená přijímat něco na základě svědectví druhého. (2O) /Na důvěře je založeno vše: např. i svědectví, že naši rodiče jsou skutečně našimi rodiči.(2O-21)/ Tím víc jsme na víru odkázání v otázkách, které jsou existenciálně mnohem důležitější než všechny sebedůležitější problémy, ve kterých můžeme podávat vědecké důkazy. Z takové víry žije lidské soužití, lidská důvěra, lidská věrnost a láska. (21) ...
Tušíme a doufáme, že poslední a všechno zahrnující a všechno umožňující základ není temnota a pád do zející nicoty, že to není prázdnota, ale plnost, nikoli temnota, ale nade vše jasné světlo, do kterého nedokážeme hledět jen proto, že oslňuje nechápavé oči našeho ducha. (23) ...
Vzhledem k zatemnění horizontu pro Boha je nejprve třeba znovu připravit půdu pro otázku po Bohu. (24)

…
Ve víře člověku jakoby vzchází světlo, ve kterém může vidět všechno nově, lépe a hlouběji. (34) ...
Víra v Boha je podle Tomáše jistá anticipace cíle, ve víře se člověk vydává už teď na cestu k Bohu, aby mu patřil v lásce. (35)

…
Můžeme také poukázat na krásná slova Tomáše Akvinského: "Ubi amor, ibi oculus" (Kde je láska, tam je také oko). Opravdová láska nezaslepuje, ale dává vidět; teprve ona odhaluje v druhé osobě její věrohodnost a láskyhodnost. Podobně je tomu se světlem víry. Teprve ono nám dává poznat skutečnost v celé její výšce a hloubce. Kdo věří, ten vidí víc! (37)

…
Církev jakožto Boží lid, shromážděný bratrsky a sestersky ze všech národů, ras a pohlaví, je tedy Boží protiakcí proti chaosu způsobenému hříchem. Církev vstupuje v život stále zjevněji v té míře, jak postupují Boží dějiny s lidmi. Je počátkem, znamením a nástrojem míru a smíření, které přislíbil Bůh a po nichž všichni touží. V církvi se rozdělené a znepřátelené lidstvo znovu spojuje v základních přesvědčeních a orientacích života; v ní se cizinci stávají přáteli. (53) ...
Jednotlivý člověk není ve své osobní víře sám; víru přijímáme od těch, kteří uvěřili před námi, a jsme ve víře neseni vírou celého společenství věřících. Vždycky věříme v církvi a s církví. (54)
Věřit v církvi a s církví, to není důvod pro fixní ideologické stanovisko a pro církevní triumfalismus; věřit v církvi a s církví naopak znamená jít v církvi a s církví cestou trvalého obrácení a stále nového naslouchání Božímu slovu. (57) ...Církev může být novým způsobem věrohodná právě jako církev putující, která je sama kající. (57-58)

…
/Z poznámky o autorovi na konci knihy:/ Představuje tvořivý proud teologického středu: věrnost Boží pravdě a otevřenost jejímu rozvíjení.

(Walter Kasper: O víře, Brno, Cesta, 199O, 63)