Citáty z knihy: Pomozme si navzájem (Reinhard Abeln, Anton Kner)

Člověk může být tak zaujat sám sebou, tak neúprosně trvat na svých myšlenkách, tak zkamenět, že se úplně vzdálí realitě, nedokáže už vnímat znamení doby a zmešká všechny příležitosti. Nepostřehne, co se odehrává v jeho okolí. Augustinus říká: „Bojím se, aby Bůh neprošel kolem mne a já si toho nevšiml.“ (47)

…
Aby se člověk stal člověkem, potřebuje důvěryhodné přijetí druhým člověkem. (48)

…
Nejsnáze projevuje důvěru ten, kdo ji sám opakovaně okoušel! (totéž se dá říct i o lásce: jen ten, kdo je milován, může milovat, jen ten, kdo je chtěný a vítaný, vítá druhé!) (49)

…
Sebedarování vždycky předpokládá sebevlastnění. Jinak řečeno: tou měrou, jako nám chybí důvěra k sobě, jsme neschopni projevovat důvěru ostatním.(51)

…
„Každý je svého štěstí strůjcem jen tehdy, dokáže-li vést tvrdé údery proti vlastnímu nezformovanému já.“ /Kardinál Joseph Schröffer/(48)

…
Naslouchat je umění. Předpokládá, že zaujmu odstup od sebe sama a otevřu se pro druhého. Jen ten, kdo se vnitřně otevře a umí mlčet, opravdu naslouchá. Jen ten, kdo se oprostí od sebe sama, může vyslechnout bližního.

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 75)