Citáty z knihy: Pomozme si navzájem (Reinhard Abeln, Anton Kner)

Ruská legenda vypráví: Jeden bohatý muž myslel i při umírání jen na to, na co myslel celý život: na peníze. Posledními silami uvolnil klíč ze šňůrky, kterou nosil na krku, pokynul služce, ukázal na truhlu vedle svého lůžka a rozkázal, aby mu velký měšec s penězi položila do rakve.

V nebi pak spatřil dlouhý stůl, na kterém byla ta nejvybranější jídla. „Řekni, co stojí chléb s lososem?“ zeptal se.
„Jednu kopějku,“ zněla odpověď. „A sardinka?“ „Také tolik.“
„A co paštika?“ „Všechno jednu kopějku.“ Spokojeně se zašklebil. Jak laciné, pomyslel si, tak nádherně laciné! A nabral si celý talíř. Když však chtěl zaplatit jedním zlaťákem prodavač si minci nevzal. „Starče,“ řekl a potřásl hlavou: „Málo ses v životě naučil!“ „Co to má znamenat?“ mumlal stařec. „Nejsou mé peníze dost dobré?“ Nato uslyšel odpověď: „My tu bereme jen peníze, které člověk rozdal.“

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 105)

…
Známý filozof Arthur Schopenhauer (1788-1860) píše: „Bohatství se podobá mořské vodě; čím víc se z ní pije, tím víc člověk žízní.“ (109)

…
„Mnoho mít neznamená být bohatý. Bohatý je ten muž, který všechno, co má, dokáže bez bolesti ztratit.“ /Angelus Silesius/

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 114)