Citáty z knihy: Tady a teď (Henri J. M. Nouwen)

Znám jen málo lidí, kteří by viděli tolik utrpení jako dalajlama. Jako duchovní a politický vůdce Tibetu byl vyhnán ze své vlastní země a byl svědkem systematického zabíjení, mučení, útlaku a vyhoštění svého lidu.
A znám jen málo lidí, kteří by vyzařovali tolik míru a lásky.
Dalajlamův šlechetný a odzbrojující smích postrádá jakoukoli nenávist či hořkost vůči Číňanům, kteří pustoší jeho zem a vraždí jeho lid. Říká: „Oni jsou také lidské bytosti, které bojují, aby našly své štěstí a zaslouží si náš soucit.“
Jak je možné, že člověk, který byl vystaven takovému pronásledování, není plný zloby a touhy po pomstě? Dostane-li dalajlama tuto otázku, vysvětluje, jak při svých meditacích nechává vstoupit všechna strádání svého lidu a jejich utiskovatelů do hloubky svého srdce a tam je změní na soucit.

To je duchovní výzva! Zatímco se úzkostně zajímám o to, jak pomoci lidem v Bosně, Jižní Africe, Guatemale a také v Tibetu ..., volá mě dalajlama, abych posbíral strádání všech lidí na tomto světě do středu svého bytí, aby se tam stalo surovinou pro mou soucitnou lásku.
Není to také Ježíšův způsob? Krátce před svou smrtí a vzkříšením řekl: „Až opustím tento svět, vezmu všechny lidi k sobě.“ Ježíš vzal na sebe utrpení všech lidí a přeměnil ho na dar soucitu pro svého Otce. A toto je cesta, kterou bychom měli následovat.

…
Milovat znamená vtělit nekonečnou Boží lásku do věrného vztahu s jinou lidskou bytostí. (101)

…
Když budeme žít, jakoby byly lidské vztahy vytvořeny člověkem, a podřizovat se tak změnám lidských pravidel a zvyklostí, nemůžeme očekávat nic jiného než velkou roztříštěnost a odcizení, které charakterizují naši společnost. Ale když budeme zas a znova prohlašovat Boha za zdroj veškeré lásky, poznáme lásku jako Boží dar Božímu lidu. (102)

...
Aby byly všechny lidské vztahy opravdové, musí najít svůj zdroj v Bohu a svědčit o Boží lásce. Jednou z nejdůležitějších kvalit Boží lásky je věrnost. Bůh je věrný Bůh, který plní svůj božský slib a nikdy nás nezklame. Bůh ukazuje tuto věrnost Abrahámovi a Sáře, Izákovi a Rebece, Jákobovi a Ráchel. Bůh ukazuje svou věrnost Mojžíšovi a Áronovi a lidem, kteří se stěhovali z Egypta do země zaslíbené. Ale Boží láska jde ještě dál. Bůh nechce být jen Bohem pro nás, ale také Bohem s námi. To se děje skrze Ježíše, Emanuela, který nás doprovází, mluví s námi a umírá s námi. Tím, že nám poslal Ježíše, nás chce Bůh přesvědčit o neotřesitelnosti a věrnosti Boží lásky. A je v tom ještě víc. Když Ježíš odcházel, řekl nám: ,,Nenechám vás samotné, ale pošlu vám svého svatého Ducha.’’ Ježíšův Duch se Bůh v nás. (103)

…
Náš život je krátká příležitost říct „ano“ Boží lásce. Naše smrt je úplný návrat domů k této lásce.

(Henri J. M. Nouwen: Tady a teď, Zvon, Praha 1997, 113)