Citáty z knihy: Základní otázky katolické víry (Otto Hermann Pesch)

Víra uznává Boha jako pána lidského života. Bůh však není pánem proto, že by z lidí dělal služebníky, nýbrž proto, že jim daroval život a vyzývá je, aby v jeho blízkosti a spolu s ním nalézali nejhlubší smysl a plnost života. Člověk se této výzvy chápe, přijme ji a žije podle ní, a to nazýváme vírou. Anebo to pozvání odmítá či se ho vzdá, a právě to nazýváme hříchem. Hřešit znamená říkat Bohu Ne, odmítat život s Bohem. Hřích je opakem víry, a také proto jej bez víry nepoznáme.

…
Můžeme ostatně předpokládat, že lidé zřídkakdy otevřeně řeknou Bohu Ne. Většinou řeknou Ne nepřímo, tím, že se proviní proti svým bližním.

…
Je důležité mít na paměti, že mezi těžkým a lehkým hříchem rozlišujeme ne snad proto, abychom uklidnili své svědomí, nýbrž abychom je zbystřili. Neměli bychom zapomínat, že nikoli těžké hříchy dělají křesťanský život tak málo přesvědčivým, nýbrž že to jsou právě lehké hříchy, ony každodenní drobné necitelnosti, opomenutí a promeškané příležitosti. Způsobují, že se pak lidé ptají, jak vlastně křesťanská víra člověka změnila. Pro zpytování svědomí bude tedy nejlepší, nebudeme-li se příliš ptát, zda jde o hřích těžký či lehký, nýbrž položíme-li si prostě otázku, jak se stavíme ke všem malým, větším anebo velice závažným požadavkům, které se na nás kladou. A musíme se vší vážnosti uznat své selhání, bez ohledu na to, zda si myslíme, že jsme se tím od Boha oddělili nebo ne. Existuje také pomalé, málem nepozorovatelné odumírání víry, způsobené množstvím takzvaných lehkých hříchů. Třeba jsme neudělali nikdy nic „hrozného“, ale vyhnuli jsme se požadavkům, které nám víra v našem všedním životě ukládá. Nakonec pak už vůbec nevíme, co víra a život z víry znamenají.

…
Mohli bychom se také ptát, ve kterých oblastech našeho života je dnes zapotřebí mimořádné mravní zodpovědnosti. Bez dlouhého vysvětlování by se daly uvést některé oblasti moderních hříchů. Patří k nim především: naše bezprostřední okolí (hřích lehkomyslného opomenutí péče o bližní, například o staré a nemocné sousedy ve velkém domě); ekonomika (bezohledné využívání tržního hospodářství; doprava (lehkomyslné nedodržování dopravních předpisů, ohrožování ostatních účastníků dopravy); pracovní morálka (využívání současných sociálních jistot k lenosti); politika (postoj „to se mě netýká“ u problémů, které se dají vyřešit jen společným úsilím); pomoc lidem celého světa (nedostatek ochoty pomáhat - především finančně - lidem, žijícím pod hranicí existenčního minima)

(Otto Hermann Pesch: Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 84)