Citáty z knihy: Život pod vládou Kristovou (Raniero Cantalamessa)

Modlit se znamená usebrat se v sobě a pohroužit svou duši do Boží nekonečnosti. Modlitba je jako dech duše: správné dýchání je nutné pro zdraví všech tělesných orgánů, zvlášť pokud od nich vyžadujeme vysoké sportovní výkony, a stejně důležitá je pro duši silná vůle k modlitbě, především tehdy, když se chystáme k duchovním "výstupům". (172)

…
Připadá nám, že dobře víme, oč Boha prosit; jak se jen začneme modlit, už máme na jazyku celou hromadu věcí, které bychom od Boha chtěli. To je pravda, ale často se podobáme venkovanu, kterému král poskytl slyšení, jak o tom vypráví jeden antický duchovní učitel: venkovan se konečně dočkal toho, že může mluvit se samotným králem a předložit svou prosbu přímo jemu, je to jeho životní příležitost... A když nadejde chvíle audience a on stojí před panovníkem, oč ho požádá? Poprosí krále, aby mu daroval... metrák hnoje na jeho pole! (srv. Izák z Ninive, Asketické rozmluvy, III, Řím 1984, str. 73). (174)

…
Boží slovo, vrcholící v Ježíši Kristu, nás učí, že v modlitbě není nejdůležitější to, co říkáme, ale to, co jsme, ne to, co máme na jazyku, ale na srdci. ...Novost, kterou vnesl do života modlitby Duch svatý, je právě skutečnost obnovování "bytí" oranta; a jak jsme viděli, podněcuje ke zrodu nového člověka, Božího přítele a spojence, odnímá pokrytecké srdce, které je Bohu nepřátelské a je vlastní otrokům. Duch svatý se v nás neomezuje na učení, jak se máme modlit, on se v nás modlí, stejně jako nám v zákoně jen neradí, co máme dělat, ale vykonává to spolu s námi. Duch nedává zákon modlitby, ale její milost. ...Dostáváme sám základ nové modlitby, jímž je fakt, že Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, ducha volajícího Abba, Otče (Ga 4,6). Toto je význam slov: modlit se "v Duchu" (srv. Ef 6,18; Ju 2O). /Modlí se v nás Kristus./ (183)

…
Podobnost modlitby Otče náš s Ježíšovou modlitbou v Getsemanech: oslovení, prosba o splnění vůle Boží, o odnětí kalicha - zkoušky. (187)

…
Co dělají lidé v zemích trpících suchem, když podle určitých znamení najdou pod zemí pramen? Kopou a kopou, dokud na něj nenarazí a nevyvedou ho na povrch. Ani my bychom nikdy neměli polevit a měli bychom znovu a znovu přivádět na povrch svého ducha "pramen, vyvěrající k životu věčnému" (J 4,14), kterým je náš křest. Říkám "znovu a znovu", protože si na pramen házíme hlínu a suť a zasypáváme si ho pokaždé, když si plníme duši hlukem, nicotnostmi, prázdným a frenetickým aktivismem a popouštíme uzdu tělesným myšlenkám a žádostem, které"směřují proti Duchu Božímu" (Ga 5,17). ...Bůh je uvnitř tebe, proč ho hledáš venku? Modlitbu máš uvnitř, a ty ji hledáš mimo sebe! /Proti honbě za různými "poučeními" - i u jiných náboženství!/ (188)

…
Mnoho lidí může dosvědčit, že se jejich život změnil od okamžiku, kdy se rozhodli zařadit do svého denního rozvrhu hodinu modlitby a v notesu si ji ohradili ostnatým drátem. (19O)

…
Je psáno, že Bůh už byl rozhodnut vyhladit národ kvůli zlatému teleti, "ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení" (srv. Ž 1O6,23). Odvažuji se říci pastýřům: Když v modlitbě cítíte, že Bůh vede spor s lidem, který vám svěřil, nestavte se na stranu Boha, ale lidu! Tak jednal Mojžíš, protestoval dokonce, že chce být spolu s ním vymazán z knihy života (srv. Ex 32,32). A bible nám dosvědčuje, že přesně to si Bůh přál: upustit od úmyslu uškodit svému národu. Až budete stát tváří v tvář lidem, musíte celou svou silou dávat za pravdu Bohu. Když Mojžíš za chvíli poté přišel zpět k lidu, rozlítil se a spálil a rozemlel na prach zlaté tele, nasypal prach do vody a dal ho Izraelcům vypít (srv. Ex 32,19) Takto odplácíte Hospodinu, lide zbloudilý a nemoudrý? křičel na Izraelce (Dt 32,6). Jenom ten, kdo svůj lid před Bohem bránil a nesl tíhu jeho hříchu, má právo - a najde odvahu - kárat lid a obhajovat před ním Boha jako Mojžíš.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 192)