Citáty z knihy: Život pod vládou Kristovou (Raniero Cantalamessa)

Boží slovo, pokud ho poslechneme, má moc, že nás přivede k nejpodstatnější a nejradikálnější konverzi: od života pro sebe k životu pro Pána. (6)

…
Při opakované pastorační četbě listu Římanům mě překvapilo, že svatý Pavel v tomto spisu vytyčil první a nepřekonatelný plán duchovních cvičení. V tomto případě nejde o cvičení ducha nebo duše v protikladu ke cvičení tělesnému. Nejsou to v zásadě cvičení konaná naší duší nebo vůlí, jako spíš cvičení konaná Duchem samým, tj. kroky pod vedením Ducha svatého, cesta konverze a obnovy, na níž hlavní role patří Bohu, ne člověku. Jde tedy o pavlovské duchovní cvičení, v nichž "duch" neoznačuje jedno z protikladných částí těla, ale způsob života celého člověka - těla i duše -, a to podle ducha" a ne "podle těla". (9)

…
Vidíme, že jsme dokonale popsáni slovy, která pronáší Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše: tvá šíje je železná spona a tvé čelo je z bronzu (Iz 48,4). Jsme jako železná spona, která musí být ohnuta. Ale jak ji ohnout? Kuje-li se železo zastudena, buď se neohne vůbec, nebo se zlomí; nejdříve se musí zahřát v ohni, "změknout". A toho bychom chtěli dosáhnout v první meditaci: zahřát se ve výhni Boží lásky. Pak sneseme i údery kladivem Boží lásky, aniž bychom se zatvrdili, protože člověk snese všechno, pokud se cítí opravdu milován. (15)

…
Svatý Pavel mluví po seslání Ducha svatého o Kristově spáse a lidé se ptají, co mají dělat, protože "byli zasaženi v srdci" (Sk 2,47). Když o tom mluví před veleradou, chtějí ho zabít (Sk 5,3O.33). Dvojí reakce na upozornění na hřích: lítost nebo zatvrzelost! Zatvrzelost je hřích proti Duchu svatému. (135)

…
Mezi mnou a hříchem - tím hříchem, který znáš - je konec. Říkám mu : "Dost!" Pomoz mi svým Duchem. Obnov ve mně ducha vytrvalosti a upevňuj moji velkodušnost. Tehdy hřích přestane "vládnout" z prostého důvodu, že už nechceme, aby nám vládl; on totiž vládl právě v naší vůli. Jestli hřích z našeho života nezmizí - a to je téměř jisté - nepůjde už o souhlas se hříchem, ale jen o soužití s ním: ač nerad, budu s ním muset žít a přijmout ho jako součást svého očištění, bojovat s ním. Ale už je to něco úplně jiného než dřív, když jsem s ním souhlasil a byl jeho spoluviníkem. Zdánlivě se nemusí nic změnit, lidé žijící kolem nás mohou pozorovat tytéž chyby, ale pro Boha se cosi změnilo, protože naše svoboda se postavila na jeho stranu. (141)

…
Učení o Kristově osvobození je úplné, jestliže věřícímu poté, co se kál ze všech svých opravdových hříchů, pomůže zbavit se také obav, zábran, falešných pocitů viny, fóbií, škodlivých skrupulí, komplexů méněcennosti, hluboko zasutých dotčení, následků traumat či citového strádání v dětství, nebo, jestliže pokaždé není možné se od nich osvobodit, alespoň je nést dál s větším klidem a svobodněji.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 283)