Citáty z knihy: Život pod vládou Kristovou (Raniero Cantalamessa)

Kristovo slovo - jak potvrzuje sám Kristus - je Božím světlem, které září a "vydává svědectví samo sobě" (srv. J 8,12 a násl.) Jestliže ho někdo nevidí, neznamená to, že světlo není, ale že je slepý. Kdo má oči k vidění, vidí Kristovo světlo a kdo má uši k slyšení, slyší jeho slovo.

Snažit se i dnes předkládat toto světlo k neustálé kontrole našeho lidského rozumu a přijímat ho jen pokud je v souladu s ním, nebo s očekáváním světa, znamená stavět svítilnu pod nádobu, "vyprázdnit" Kristův kříž. Aby tato Boží moc, jíž evangelium je, působila na naší cestě i v nás, musíme přijmout jedinou podmínku: zřeknout se "naší" moci a jistoty, uprázdnit se a stát se malými a pokornými jako děti a "uposlechnout evangelia" (Ř 1,5). Je nutné následovat Boha, který se jako první "zřekl všeho", "ponížil" a "v poslušnosti podstoupil i smrt" (srv. Flp 2m7 a násl.). (11)

…
Představme si, co bychom asi dělali, kdyby nám jednoho dne dal někdo, o němž víme, že je odborník na slovo vzatý, maličké semínko v krabičce a ujistil nás, že se jedná o jedinečně semeno, ze kterého vyroste převzácný strom, schopný učinit svého vlastníka bohatým: jak bychom o něj pečovali, jak bychom ho chránili před nepřízní počasí... Tak musíme zacházet s naší vírou, protože je semenem, ze kterého vyrůstají "plody věčného života"! (66)

…
Podstatné je, že jsme Božím dílem; dobrý skutek vykonal Bůh, a ty dobré skutky, které máme konat my, přicházejí teprve poté a jsou umožněny a vyžadovány právě dobrým skutkem Boha. Právě proto nejsme spaseni za své dobré skutky, ale ani bez nich. ...Apoštol nás učí, že nemáme následovat "následováním", ale "vírou" (tady s vděčností přijmeme Lutherovu připomínku), ale učí nás také, že se nemáme zastavit u "pouhé víry", ale z víry má vycházet "následování" (to jsou "dobré skutky"), jako jediný opravdu autentický výraz našeho přijetí, souhlasu a vděčnosti a jako pravé a úplné vyjádření víry samotné.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 194-95)