Citáty z knihy: Zvolil som si Boha (Jean Marie Lustiger)

Péguy řekl, že největší politickou silou je mystika. (134)
/Vojenské diktatury pominou, žádná vláda není nekonečná./
Ale opravdové otroctví je otroctví ducha, otroctví, které je v hlavě otroka. To je poznačeno v bibli ohnivými písmeny: když Izrael vyšel z Egypta, opravdovým nebezpečím nebyli Egypťané, ale Egypt v mysli Hebrejů. A aby se od toho osvobodili, muselo se jim přestat stýskat po Egyptu a odevzdat se Bohu, samotnému Bohu. Politická úloha mystiky je tedy v tom, aby byla opravdovou mystikou, neboť tehdy a jen tehdy umí chápat a tlumočit skutečnou povahu politické vlády.
/Totalitarizmus v tom, že se do sebe politika zahrnuje posvátné - a to i v demokratických systémech! Posvátný je jen Bůh./ (135)
(...)

Víra je jedinou celistvou integrací, která nemůže být totalitární, ovšem pod podmínkou, že uzná, že jedině Bůh je Bůh a že tedy člověk je jen člověk. (147)

…
/Missika: Ale každý morální zákrok se dělá ve jménu nějakých hodnot. V čem je zákrok církve odlišný?/

Někdy se rozdíl ukazuje jasně. Ale abychom pochopili základní dobro, spojené s tímto zákrokem, třeba poznat ohromnou ale skrytou duchovní práci, která se od věřících vyžaduje. Aby se mohl „hlásat dobro“, nestačí napsat článek nebo vydat nějaké prohlášení. Je třeba se modlit. Třeba už jen proto, aby si člověk očistil své srdce od nenávisti a prosvětlil svůj pohled. Když jsou vyhlášeny některé postoje, zdají se být jasné, a přece není lehké je vyhlásit před Bohem a před lidmi. Ta nejjednodušší tvrzení žádají též trpělivou modlitbu a vekou práci na sobě. Tento specifický a vlastní přínos církve staví křesťany na křižovatku všech lidských problémů. (186)

…
/Snaha zaujmout společenské místo v některé kultuře, v některé době nebo některém národě není zlou ambicí křesťanství, pokud se nezúží na snahu dobýt politickou moc. Rozjímání o evangelizaci obsahuje poznání srdce kultury a hledání způsobu, jak je může evangelium získat. (196)

…
/Liberální společnost, která neuznává společné dobro, důstojnost člověka, jeho stvořenost Bohem... nezaručuje pravou jednotu, protože dává větší šance silným a vychytralým. (222-23) K tomu otázka Woltona:/
Jsou pole vás ještě jiné rozdíly mezi pojmem osoby a pojmem jednotlivce?

Lustiger: Ano, protože pojem osoby je pojmem teologického původu. (...) V kristologickém dogmatu slovo osoba označuje jednotlivý subjekt Boží, Syna Božího, který se stal pro nás člověkem. Podle trojičného vyznání jsou v Bohu tři osoby. Svatý Tomáš Akvinský definuje osobu jako „trvající vztah“. Tento pojem vztahu patří v katolickém učení k pojmu osoby. (223)

(...)
/Bůh stvořil člověka k svému obrazu:)
Lidské postavení je synovské. Tato synovská hodnost a toto synovské povolání poznačují lidskou bytost jako zvláštní osobu, povolanou k duchovnímu spojení. (223-24)
/1K 6,19 - chrám Ducha svatého:/ ... to je úžasné prohlášení důstojnosti každého člověka a úcty, která náleží lidské osobě. (224)

…
Pokud se některý národ nestane komplicem toho, kdo ho chce ponížit, není poražený (337)

…
V dnešní společnosti se odehrává cosi dramatického: je to riziko určité atomizace jednotlivců natolik, že mezi lidmi už nebude jiných vztahů než oznamovacích.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 345)