Citáty z knihy: Zvolil som si Boha (Jean Marie Lustiger)

Jedna věc je studovat a léčit lidskou duševní oblast a jiná věc je pomáhat mravní svobodě a zodpovědnosti. To jsou dvě různé roviny lidského jednání a bytí. Jestliže si analýza nárokuje nahradit morální úsudek nebo navrhnout nějaké pravidlo pro zodpovědnost, zneužívá svou činnost.(152)

…
Ať člověk nedává prométeovský obsah svému mravnímu postoji, ať netesá svou sochu. Někteří chtějí konat dobro tím, že dávají svému chování hodnotu prosazení sebe. Jistě, co je dobré, je dobré. A je lepší, když se někdo chová správně! Ale na cestě mravního povědomí a vztahu k Bohu zůstává ještě velký krok. Nestačí jen uvést se do souladu s mravními předpisy a třeba i křesťanskými, je třeba ještě, aby si tato prohlašovaná dokonalost osvojila lásku Toho, který je pramenem vší dokonalosti. Jeho odpuštění činí hříšníka znovu schopným konat dobro. A i kdyby učinil všechno možné dobro, zbývalo by mu ještě udělat nejvyšší úkon, který je klíčem všech ostatních úkonů: Otevřít vnitřní „zavřenou komoru“, kterou měl dosud zapečetěnou a zamknutou, v které hleděl na sebe ve svém zrcadle, a musel by vystoupit z této radikální samoty pýchy a přijmout vstup do společenství s Tím, který je pro něho bytostí tváří v tvář, jeho Původcem a jeho Blažeností.(166)

…
/Missika: Ale každý morální zákrok se dělá ve jménu nějakých hodnot. V čem je zákrok církve odlišný?/
Někdy se rozdíl ukazuje jasně. Ale abychom pochopili základní dobro, spojené s tímto zákrokem, třeba poznat ohromnou ale skrytou duchovní práci, která se od věřících vyžaduje. Aby se mohl „hlásat dobro“, nestačí napsat článek nebo vydat nějaké prohlášení. Je třeba se modlit. Třeba už jen proto, aby si člověk očistil své srdce od nenávisti a prosvětlil svůj pohled. Když jsou vyhlášeny některé postoje, zdají se být jasné, a přece není lehké je vyhlásit před Bohem a před lidmi. Ta nejjednodušší tvrzení žádají též trpělivou modlitbu a vekou práci na sobě. Tento specifický a vlastní přínos církve staví křesťany na křižovatku všech lidských problémů. (186)

…
Křesťanská jistota je v tom, že svatost je možná zde na zemi, přestože tu jsou hříšníci, protože Bůh stále dává a navrací odpuštění.

Tento ideál lidského života ve společenství s Kristem skrze dar Ducha svatého je vlastnictvím křesťanů a má univerzální dosah. Křesťane nemusejí tento ideál ukládat silou a násilím těm, kteří nesdílejí jejich přesvědčení, ale současně mají povinnost ohlašovat všem lidem požadavek, který si osvojili, jako zjevení a milost, které jsou darem celému lidstvu. (285)

…
/V jedné anketě,kterou provedli sami žáci stř. školy se opakovala otázka, která v jednom případě byla vyjádřena takto:/
„Vy církev, vy dospělí, vy staří, neztratili jste odvahu, když jste nás neupozornili, když jste nám neřekli, co máme dělat ve věcech mravnosti a sexuality?“ /Církev zde byla pevná, i když se mohla zdát konzervativní. Důležitá je věrnost pravdě./
(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 344-45)