Navigace: Tematické texty M ModlitbaDelší texty Co se zdá beze smyslu, modlitbou získá význam (Jan Pavel II.)

Co se zdá beze smyslu, modlitbou získá význam (Jan Pavel II.)

Žalm 89: Buď s námi vlídnost Pána

Generální audience 26. března 2003

1. Verše, jež nyní zaznívaly v našich uších a v našich srdcích, tvoří sapienciální meditaci, která má však ráz naléhavé prosby. Člověk modlící se 89. žalm klade totiž do ohniska své modlitby jedno z nejvíce prozkoumávaných témat filozofie, nejvíce opěvovaných poezií a nejvíce pociťovaných zkušeností lidstva všech dob a všech zemí naší zeměkoule: lidskou pomíjivost a uplývání času.

Myslíme na určité nezapomenutelné stránky knihy Job, na kterých vystupuje naše křehkost. My jsme totiž jako ten, "kdo přebývá v hliněných domech a svým základem tkví v prachu, které se drolí před červotočem! Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou" (Job 4, 19-20). Náš život na zemi je "jako stín" (srov. Job 8, 9). A opět Job vyznává: "Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra, prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající" (Job 9, 25-26).

2. Žalmista s jistou naléhavostí staví na počátku svého zpěvu, jenž je podobný elegii (srov. Ž 89, 2-6) věčnost Boha proti prchavému času člověk. Říká výslovně: "Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka" (v. 4).

Následkem dědičného hříchu se člověk na Boží příkaz vrací do prachu, z něhož byl vzat, jak to již tvrdí vyprávění knihy Genesis: "Prach jsi a v prach se navrátíš (3, 19; srov. 2, 7). Stvořitel, který vytváří lidskou bytost v celé její kráse a složitosti, také "člověka obrací v prach" (Ž 89, 3). A "prach" je v biblické řeči také symbolickým výrazem smrti, podsvětí a hrobového ticha.

3. V této prosbě je silný smysl pro lidskou omezenost. Naše existence má křehkost trávy, jež vyraší za úsvitu; ihned větří zvonění kosy, která z ní vytvoří hromadu sena. Velmi rychle nastoupí po ranní svěžesti vyprahlost smrti (srov. vv. 5-6; srov. Iz 40, 6-7; Job 14, 1-2; Ž 102, 14-16).

Jak se často stává ve Starém zákoně, žalmista přidružuje k této radikální slabosti hřích: v nás je konečnost, ale také vina; kvůli tomu se zdá, že na naši existenci doléhá také hněv a soud Páně: "Pro tvůj hněv spějeme k svému konci, zděšeni tvým rozhořčením. Před sebe si kladeš naše nepravosti … pro tvůj hněv naše dny pomíjejí" (Ž 89, 7-9).

4. Za svítání nového dne nás liturgie chval burcuje tímto žalmem z našich iluzí a z naší pýchy. Lidský život je omezený - "počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát" - tvrdí modlící se člověk. Kromě toho, běh hodin, dní a měsíců je rytmicky doprovázen "námahou a bolestí" (srov. v. 10) a sama léta se jeví jako "vzdech" (srov. v. 9).

A tu je tedy velká lekce: Pán nás učí "počítat naše dny", neboť přijmeme-li je se zdravým realizmem, "získáme moudrost srdce" (v 12). Avšak modlící se člověk prosí Boha o něco víc, "aby jeho milost podporovala a rozradostňovala naše dny, i když jsou tak křehké a poznamenané zkouškou. Kéž nám dává vychutnávat naději, i když se zdá, že vlna času nás strhává pryč." Pouze milost Pána může dát našim každodenním skutkům trvalost a věčnost: "Buď s námi vlídnost Panovníka, našeho Boha, upevni nám dílo našich rukou, díla našich rukou učiň pevná" (v. 17).

Modlitbou prosíme Boha, aby odlesk věčnosti pronikl naším krátkým životem a naším konáním. Bude-li v nás přítomna božská milost, bude nad plynutím našich dnů zářit světlo, ubohost se stane slávou, co se zdá být beze smyslu, získá význam.

5. Uzavřeme svou úvahu nad 89. žalmem tím, že přenecháme slovo starobylé křesťanské tradici, jež komentuje žaltář a má v pozadí oslavenou postavu Krista. Tak nám podle křesťanského spisovatele Origena, v jeho "Traktátu o žalmech", který se nám uchoval v latinském překladu sv. Jeronýma, Kristovo vzkříšení dává možnost, kterou zahlédl žalmista, "radovat se a plesat po všechny své dny" (srov. v. 14). A to proto, že Kristova Velikonoční oběť je pramenem našeho života po smrti: "Potom, když jsme se radovali ze vzkříšení našeho Pána, skrze něhož, jak věříme, jsme už byli vykoupeni, vstaneme jednoho dne i my, nyní, trávíce v radosti dny, jež nám zbývají z našeho života, jásáme kvůli této důvěře a chválíme hymny a duchovními zpěvy Boha, skrze Ježíše Krista, našeho Pána (Origenes - Gerolamo, 74 omelie sul libro dei Salmi, Milano 1993, s. 652).

(Přeložil Josef Koláček SJ)


***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu


Témata: Modlitba

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Dt 4,32-34.39-40 ; Žalm 33; Řím 8,14-17
Mt 28,16-20

Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.

Zdroj: Nedělní liturgie

26. KVĚTNA - SV. FILIP NERI

(24. 5. 2024) Filip Neri se narodil dne 21. července roku 1515 ve Florencii v rodině Františka a Lukrecie z Mosciana. O jeho dětství…

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2024) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2024) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)
(21. 5. 2024) Odkaz svaté Rity je výzvou k oddanosti Kristu Spasiteli - zdroji smíření.

Nejsvětější Trojice

Nejsvětější Trojice
(20. 5. 2024) V  neděli po Letnicích (Slavnosti seslání Ducha svatého) se připomíná mysterium Boha v Trojici.

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
(20. 5. 2024) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum…

Letnice, Svatodušní svátky... datum

(19. 5. 2024) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)…