Co si počít se svatodušními svátky?

Kdo čte pozorně Bibli, všimne si, jak měl apoštol Petr někdy až příliš – promiňte – prořízlá ústa. Vrhal se do věcí sice s odhodláním, ale mnohdy rychleji mluvil a jednal, než přemýšlel. Několik let chodil s Ježíšem, patřil do jeho nejužší družiny a byl jeho odhodlaným vyznava-čem. A byl horlivý až tak, že ve chvíli, kdy šlo opravdu „do tuhého“, jako jediný slíbil, že pokud by snad ostatní Ježíše opustili, on ne. On to zvládne, on na to má! Zanedlouho na to ale veřejně pronesl památná slova: „Neznám toho člověka – nemám s ním nic společného…“ A následovalo ukrývání před Židy…

Za nějakou dobu ale pronesl veřejně jiná slova: „Nesmíme mlčet… My jsme svědky.“ Me-zi těmito dvěma událostmi byly Velikonoce – ukřižování a zmrtvýchvstání. Po těchto událos-tech byl ale stále ukrytý. Se svou kůží na trh se spolu s dalšími apoštoly vydal až po jiné udá-losti: po seslání Ducha svatého. Duch svatý jim dal sílu vyjít ven a zvěstovat Zmrtvýchvstalého, dal jim sílu žít uprostřed nejistot, dal jim sílu hledět bez obav do obávané budoucnosti.

A je tomu tak i dnes. Nikomu z nás nepomůže pouhá horlivost, nadšení a zbožné „plnění náboženských povinností“. Nebraňme se tedy ani o těchto Letnicích neuchopitelnému prova-nutí našich životů Duchem Toho, jemuž na nás záleží, který má s každým z nás stále dobré plány.