Co znamená výraz Paraklet, který se používá pro Ducha svatého?

Co znamená výraz Paraklet, který se používá pro Ducha svatého?

„Přijde Paraklet, kterého pošlu od Otce“ (J 15,26). Těmito slovy Ježíš slibuje učedníkům Ducha svatého. Paraklet v podstatě znamená dvě věci: Utěšitel a Přímluvce.

Paraklet - Utěšitel

Zaprvé Paraklet je Utěšitel. Každý z nás, zvláště v těžkých chvílích, hledá útěchu. Často se však uchylujeme pouze k pozemské útěše, která brzy vyprchá. Jsou to chvilkové útěchy. Ježíš nám dnes nabízí útěchu z nebe, Ducha, „dokonalého Utěšitele“. Jaký je v tom rozdíl? Útěchy světa jsou jako anestetika: přinášejí chvilkovou úlevu, ale neléčí hluboké zlo, které nosíme v sobě. Rozptylují a odvádějí pozornost, ale neléčí do hloubky. Působí na povrchu, na úrovni smyslů, ale stěží v srdci. Protože jen ten, kdo nám dává pocítit, že jsme milováni takoví, jací jsme, dává srdci pokoj. Duch svatý, Boží láska, to dokáže: sestupuje do našeho nitra a jako Duch působí v našem duchu. Navštěvuje „v intimitě srdce“, jako „milý host duše“. Je to právě Boží něha, která nás nenechává samotné, protože být s těmi, kdo jsou sami, znamená už je utěšovat.

Pokud v sobě nosíš balvan, otevři se Duchu svatému

Sestro, bratře, pokud cítíš temnotu osamělosti, pokud v sobě nosíš balvan, který dusí naději, pokud máš v srdci palčivou ránu, pokud nemůžeš najít cestu ven, otevři se Duchu svatému. Bonaventura napsal, že „tam, kde je větší soužení, přináší větší útěchu, ne jako svět, který v blahobytu utěšuje a lichotí, ale v neštěstí zesměšňuje a odsuzuje“. To dělá svět, to dělá především nepřátelský duch, ďábel: nejprve nám lichotí a dává nám pocit nepřemožitelnosti. Pak nás sráží a dává nám pocit chyby. Hraje si s námi. Dělá vše pro to, aby nás srazil dolů, zatímco Duch Zmrtvýchvstalého nás chce pozvednout. Podívejme se na apoštoly: byli tehdy ráno sami a ztraceni, byli ze strachu za zavřenými dveřmi, žili ve strachu a před očima měli všechny své slabosti a selhání. Všichni totiž Ježíše zapřeli. Roky strávené s Ježíšem je nezměnily. Zůstali stejní. Pak přijmou Ducha a všechno se změní: problémy a chyby zůstávají stejné, ale už se jich nebojí, protože nebojí se ani těch, kteří jim chtějí ublížit. Cítí se vnitřně utěšeni a chtějí vylévat Boží útěchu. Dříve se báli, nyní se bojí jen toho, že nevydají svědectví o přijaté lásce. Ježíš prorokoval: „Duch o mně vydá svědectví a vy také vydejte svědectví“ (Jan 15,26-27).

Nabídka pro každého z nás

A pojďme ještě o krok dál. I my jsme povoláni vydávat svědectví v Duchu svatém, stát se paraklety, tedy utěšiteli. Ano, Duch nás žádá, abychom dali tělo této jeho útěše. Jak to můžeme udělat? Ne velkolepými proslovy, ale tím, že se sblížíme; ne slovy o okolnostech, ale modlitbou blízkosti. Připomeňme si, že blízkost, soucit a vlídnost jsou vždy Božím stylem. Paraklet říká církvi, že dnes je čas útěchy. Je čas radostného hlásání evangelia, nikoli boje proti pohanství. Je čas přinášet radost ze Zmrtvýchvstalého, ne si stěžovat na drama sekularizace. Je čas vylévat lásku na svět, aniž bychom se hlásili ke světskosti. Je čas svědčit o milosrdenství, a nikoliv vštěpovat pravidla a normy. Nastal čas Parakleta! Je to čas svobody srdce v Parakletovi.

Paraklet - Přímluvce

Zadruhé Paraklet je Přímluvce. V Ježíšově historickém kontextu advokát nevykonával svou funkci jako dnes: místo aby mluvil místo obviněného, obvykle stál vedle něj a navrhoval mu do ucha argumenty na svou obhajobu. Stejně tak Paraklet, „Duch pravdy“, který nezastupuje naše místo, ale brání nás před lží zla tím, že inspiruje naše myšlenky a pocity. Dělá to jemně, aniž by nás nutil: navrhuje, ale nevnucuje se. Duch lži, ten zlý, dělá pravý opak: snaží se nás přinutit, chce, abychom věřili, že jsme vždy povinni podléhat zlým návrhům a podnětům neřestí.

Z kázání papeže Františka na Slavnost Letnic v bazilice sv. Petra ve Vatikánu, 23.5. 2021