Ctnosti = návyk v dobrém (jednání)

Ctností se dosahuje lidským úsilím

Lidské ctnosti jsou pevné postoje, ustálené sklony, trvale nabyté návyky rozumu a vůle, které řídí naše skutky, vnášejí řád do našich vášní a usměrňují naše chování podle rozumu a víry. Jejich plodem je snadnost, sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život. Ctnostný člověk je ten, který svobodně koná dobro. Mravních ctností se dosahuje lidským úsilím. Jsou to plody i zárodky mravně dobrých skutků; uzpůsobují všechny mohutnosti lidské bytosti k tomu, aby vstoupila do společenství božské lásky. (Zpracováno podle: Katechismus Katolické církve, § 1804)

Ctnosti

Ctnosti jsou návyky, které zdokonalují chování a jednání člověka. Podle Bible lidská dokonalost nespočívá ve snahách o dosažení dokonalosti, nýbrž v hledání Boha a v následování cesty, kterou Bůh člověku nabízí. … Ctnost je život podle Božího řádu a Bible ji nejčastěji nazývá spravedlností. … Kořen ctnosti tkví v srdci. Proto mají být v srdci zapsána slova Boží, jakožto podstata věrné lásky, která je jádrem veškeré ctnosti. … V Ježíšově kázání (Mt 5,20) spočívá dokonalá spravedlnost v čistotě srdce, prostém zlé žádostivosti (tzn. zlých úmyslů, chamtivosti atd.) a plném milosrdné lásky. …  

Od okamžiku, kdy se člověk vzdálil Bohu, je neschopen ovládat se a přemáhat své zlé touhy  a místo aby spolupracoval na zdokonalení světa, kazí Boží dílo (1Jan 2,16n). Ze stejného důvodu se mu pak nedostává sil k přemáhání vlastní zlého jednání a k obnovování vlastní ztracené čistoty. Jeho silou bude síla Boží (Dt 8,17n; Ef 6,10), bez které zůstává sláb a bezmocný (Sir 2,12n). Čistota srdce je v člověku dílem Božím, je jeho vlitým, „pevným“ duchem (Ž 51,12nn). Proroci oznamují, že je darem nové smlouvy: Bůh stvoří v člověku nové srdce, do kterého bude vepsán Zákon, a Boží Duch sám je upevní ve věrnosti (Jer 31,33; Ez 36,26n). Tentýž Duch naplní mesiáše a obdaří jej ctnostmi, potřebnými pro jeho královské poslání: vladařskou moudrostí, silou vysvobozovat z úkladů nepřátel a zbožností, spojující jej s Bohem, kterého zastupuje (Iz 11,2-5).

Tentýž Duch dá Kristovým učedníkům moudrost a potřebnou sílu, aby byli nezdolnými svědky (Mt 10,20 par; Lk 21, 14n; 24,48n;Sk 1,8) Kristus jim jej zjevil jako mistra vnitřního života , který vysvobodí věřícího od vší tělesnosti a neřestnosti (Gal 5,19-21). Místo toho naplní lidské srdce božskou láskou, takže člověk přináší plody všech ctností, které z lásky vyvěrají (Řím 5,5; Gal 5,22) a kterými Duch vnitřního člověka upevňuje (Ef 3,16)

(Zpracováno podle: Slovník biblické teologie, Jean Duplacy, Velehrad – Křesťanská akademie Řím, 1991, str. 58-60)

„Ať se děje cokoli, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá“. (1 Kor 13,7)

„Vynaložte všechnu snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost …“ (2 Pt 1,5)