Dimenze lásky (Henri Boulad)

Milovat, to pro mě znamená být náročný, dokonce velmi náročný. Někdo může chápat lásku jako shovívavou šetrnost a ohleduplnost nebo také jako radikální výzvu nebo vyžadování - a já jsem zvolil tento druhý způsob, způsob kladení nároků vůči druhému. Pro mě někoho milovat znamená chtít ho učinit větším, pomáhat mu při tom, aby sebe jaksi přerostl. Láska pro mne znamená vyzvat milovaného zvláštním způsobem, aby překonal sebe.
Protože Tě miluji, protože miluji vás všechny, Tvé bratrance a sestřenice, protože mám rád alexandrijskou mládež, stavím před vás nemožný, nedosažitelný ideál. Ale přečti si přísloví, které mám tak rád:
„Nemožná není cesta, ale nemožné je cestou."

Požadování něčeho nemožného, výzva k nemožnému, může být hodnocena jako absurdní, c1 je nedosažitelný, tato výzva je velice tvrdá. Když se ale přesto zahledíme tímto směrem, když tento "nemožný cíl" vezmeme vážně a přes veškerou absurdnost k němu rázně vykročíme, pak přinejmenším přece jen něco sklidíme: Na této cestě vnitřně nějak vyrosteme! Klamal bych vás, kdybych vám namlouval sladké řeči a kdybych vás nechal stát tam, kde právě jste. Ne, rád bych vás vytrhl výš, rád bych vás viděl jak rostete, chci vás mít velké! Tak rozumím tomu, co to je mít vás rád.

Tvůj život a život dnešní mládeže obecně mi připadá příliš pohodlný, žije se příliš lehce. Přitom vy mladí riskujete, že minete vážný a hrdinský aspekt života. Není to Tvá chyba, když Tvoji rodiče Ti věci usnadňují a když Ti neustále všechno nabízejí. Tato pohodlnost v blahobytu jakožto nový ideál v sobě však skrývá značné nebezpečí, protože vaše ušlechtilé síly se tím uspávají nebo se už dokonce ani neprobudí.
Neměj mi proto za zlé, když někdy na Tebe vyjedu a provokuji Tě, jak to častěji při promluvách a přednáškách vůči posluchačům musím dělat. Tím je nesoudím, ani Tebe, nikoho nesoudím, a tím méně zavrhuji. Vidím ale, že Bůh Tě obdarovává přebohatě, Tebe i Tvou rodinu, příbuzné a přátele, takže na vás kladu také přiměřené požadavky.
Prosím vás, abyste si to nevykládali mylně a abyste v tom neviděli nedostatek lásky z mé strany, protože je tomu právě naopak. Má náklonnost vůči vám by nebyla ryzí, kdybych vám jen lichotil. Velice snadno bych vám povídal samé pěkné věci a nic jiného.
Většina lidí rozumí pod pojmem lásky květnaté řeči a "krasočinění" a bezbřehou vzájemnou shovívavost. Existuje však jiná tvář lásky, spočívající v přímých a náročných požadavcích a v usilování jednoho o druhého. Tato tvář je přirozeně vážnější, ale bez pochyby pravdivější. Je vážná a pravdivá, protože podněcuje k překonávání sama sebe a napomáhá k růstu.

Každé zrození je bolestivé, zrození našeho pravého já je snad ještě bolestivější, než prvopočátek naší existence. Mám-li se stát sám sebou, znamená to, že se uvolňuji, vyvazuji na způsob přestřižení pupeční šňůry při tělesném porodu. Prosím Tě, abys nikdy nesnila o sladkém a příliš lehkém životě, ale o hrdinském, o životě usilujícím o nemožné, protože jen takové usilování Tě může naplňovat štěstím.
(Henri Boulad: Dimenze lásky, Karmelitánské nakl., Kost. Vydří 1995, 3-4)