Do očí bijící rozpor (Jan Pavel II.)

Do očí bijící je zejména rozpor, který se vytvořil mezi společností a církví. Jedná se o oddělení víry a životného stylu, které se stalo tradicí a politickým a kulturním faktem. „Sekularismem“ nazýváme takový odklon, který spolu s bezpočtem vlivů rozličné povahy jako by vytvořil novou tvář moderní společnosti vyznačující se především nezájmem o křesťanské poselství a jeho opomíjením. Sekularizovaná společnost, kromě jiných konotací, vynáší pozemskou realitu a prohlašuje její absolutní autonomii ve vztahu k duchovním hodnotám a k jiným skutečnostem transcendentna. Sekularismus omezuje jakýkoliv plán, ať již společenský nebo individuální, na perspektivu pozemského blahobytu a prosazuje chápání svobody bez etických norem. Tak se rodí nové životní modely, které víru vůbec neberou v úvahu. Někdy se formou různých činitelů dokonce objevuje určitý typ cenzury, projevující se tlaky různé povahy, jež lidem zabraňují považovat náboženský aspekt za životně důležitý. (56)

Současná sekularizovaná společnost je systematicky ochuzována o duchovní hodnoty, a to zejména v mysli mladých lidí, kteří jsou při svém rozhodování vedeni k tomu, aby upouštěli od praktikování víry nebo na úkor ní upřednostňovali konzumismus. V těchto nových problémech s trpkostí sledujeme příchod nového pohanství spojeného s odsouváním křesťanství na vedlejší kolej.
(...)
Situace, v níž žije dnešní člověk, je na poli morálním charakterizována hlubokým a složitým otroctvím. Hřích dnes využívá daleko silnější a záludnější prostředky k zotročení svědomí než kdysi. Nakažlivá síla špatných podnětů a příkladů může, díky široké nabídce sdělovacích prostředků, využívat různé způsoby přesvědčování. Tak se stává, že scestné modely chování se postupně dostávají do veřejného mínění a jsou chápány nejen jako legitimní, ale jako charakteristické pro otevřenou a vyzrálou osobnost. (57-58)

(Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 56-58)