E Okradení králové

Okradení králové

(Vánoční scénka - překlad z němčiny)


OSOBY:
Kašpar, Melichar,Baltazar,Maria, Lupič 1,2,3,Náčelník


1.jednání:
Melichar: To pouštní slunce oslňuje !
Baltazar: No ne. Je to možné? Voda, studená, čistá voda! Už ji
skoro cítím!
Kašpar: Máš pravdu, zvládneme tak i poslední kus cesty!
Melichar: Pán nás vedl a pomáhal nám! Vybavují se mi slova Písma: Obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami.
Kašpar: Voda, voda! Nechte velbloudy napít! Pojďme - napijem se!
Naplňme naše měchy!
Melichar: Měli bychom si lehnot a vyspat se. Hvězda nám bude svítit i ve dne. Cestu k novému králi určitě najdeme! Už jsme uplně blízko, tuším to!
Kašpar: (vstane): neslyšeli jste nějaký hluk? Mě se zdá, jako bych slyšel řinčet nějaké zbraně.
Baltazar: Máš sluneční úpal, příteli! Já slyším jen řinčet uzdy našich zvířat.
Kašpar: Ale já slyším kroky!
Melichar: Velbloudi vždycky přešlapují, než ulehnou. Pán nás bude chránit! Tak je to v Písmu: Halí nás pod svou ochranu jako pod ochraný plášť. Pojďme už spát.
(všichni si lehnou)



2.jednání:
1.lupič: Bláhové řečičky: Já snad puknu smíchy! Pán nás halí pod svou ochranu jako pod ochraný plášť! Cha,cha,cha!!! 2.lupič: Já bych se raději držel tady toho pláště (ukazuje směrem ke králi). Podívej, jak je pošitý zlatem!
3.lupič: Pán nás bude chránit! Cha,cha,cha. To mě podržte! ale
od pouštních lupičů vás nezachrání! Hurá na ně! Sem s tou parádou! Prodáme to dobře na trhu!
Náčelník: Nekřičte tak! Není potřeba, abychom je budili! mohli by nás později poznat a to by byl konec!
Kašpar: (poleká se a sáhne po meči) Kdo jste a co děláte s mými drahocennými šperky? Nechte mého velblouda!
Baltazar:(poleká se zrovna tak): Byli bychom zbabělci, kdybychom se nebránili! Žádný král z mé země nebyl nikdy zbabělcem!
Náčelník: Schovejte si své meče! Jsme v přesile. mám ještě dost mužů tam nahoře v horách. Tak honem, nebo budete syny smrti. Tady v poušti vám nikdo nepomůže. Ani váš Pán ne!
- Tak co kam vlastně míříte? A co má znamenat ta báchorka o hvězdě a novém králi?
Kašpar: Hledáme nově narozeného židovského krále. Přišli jsme s karavanama z Midjánu, Efy a Sáby, abychom se mu poklonili. Poušť nám všechno vzala. Máme už jen naše šperky a koruny.

Melichar: Jeho nepřátelé však pocítí jeho hněv. Dá každému,co si podle skutků zaslouží.
Náčelník: To se mi nelíbí, co tady slyším. Chtěl jsem vás nechat zabít, ale teď mám jakýsi strach. - Složte sem vaše šperky a zbraně a táhněte dál. Dostanete se ke svému králi i bez zlata.
Melichar: Bez zbraní jsme bezbraní!
Náčelník: Myslím, že váš král je králem pokoje! Takže už nebudete potřebovat žádné zbraně! No tak, pospěšte si, je-li vám život milý!
(králové odkládají zbraně a šperky)
1.lupič: A taky to! (ukazuje na koruny)
2.lupič: A tohle! (ukazuje na žezla)
3.lupič A prsteny taky! Všechno sem! Nemáte to přece zapotřebí!
(Lupiči a náčelník odejdou stranou a schovají se.)
Baltazar: Pojďme, hvězda nás povede!
Náčelník: (spolu s ostatními lupiči jdou králům v patách)
Pojďme, půjdeme za nimi! Kdo je tak bohatý, táhne určitě k velmi mocnému králi. Určitě v zámku získáme ještě větší kořist!



3.jednání:
(Králové vstupují do stáje a klekají před jesličkami.)
Kašpar : Dítě, chtěli jsme Ti přinést bohaté dary. teď klečíme v chudobě u Tvých jeslí a prosíme Tě: Pomoz nám,
abychom byli šťastní, vděční a spokojení. Vlož do našich
srdcí svůj pokoj!
Maria : Děkujeme vám, že jste přišli z takové dálky! My jsme bohatě obdarováni tímto Dítětem. Bůh je u nás - a tak nepotřebujeme žádná bohatství světa. Melichar: Je to pro nás velký dar, že jsme mohli uvidět Božího Syna. Radostně se teď vrátíme do své země.
Baltazar: Všem lidem budeme vyprávět, že jsme našli Boha tady v chudé stáji.
(Králové jdou dál, náčelník a lupiči vyklouznou ze stáje ven.)
1.lupič : Mně je u srdce jaksi divně. Je to vlastně lumpárna, že jsme tady tomu chudému Dítětí všechno zlato a drahé kameny vzali!
2.lupič : Nechci ty šperky a zlaté řetězy už ani vidět!
3.lupič :(k Marii): Podívej se, co jsme tady opodál...ehm...našli!
Litujeme vás, že jste tak chudí, zvlášt toto Dítě... a tak jsme si řekli, že bychom mohli...
Náčelník: Chtěli bychom vám všechno zlato a drahé kameny darovat!
Maria : Děkujeme vám, milí cizinci, jste k nám tak dobří! Ale podívejte se - Bůh nás tímto Dítětem tak štědře obdaroval! Ponechte si své poklady a pokračujte ve své cestě!
Náčelník:(odchází s lupiči a kroutí hlavou)
To se mi nikdy v životě nestalo! To nechápu!
Nikdy nezapomenu na ty dva chudé a na dítě v jeslích. To dítě se na nás usmálo! Mně je u srdce tak zvláštně dobře! Takový pocit jsem ještě nezažil.
***************