Hlavně nikde nenarazit?

Mladý novinář dostal místo v lokální redakci jednoho časopisu a měl napsat svoji první zprávičku o hospodské rvačce. Měl strach, zda zprávu napsal správně, a z opatrnosti přečetl nejprve její koncept svým přátelům s prosbou, aby mu řekli, co by měl vylepšit.

            „V neděli došlo v hostinci vedle kostela ke rvačce skupiny mladých cikánů.“

Námitky: Musíš říkat, že byla neděle? Jako bys tím říkal, že v neděli je nejlepší jít do hospody? Neděli vynech. A vedle kostela! Proč do toho pleteš církev? A pak - slovo „cikáni“. To je přece ponižující, takhle je nazývat.

            „Hospodský vyhodil opilé ze svého hostince.“

Námitka: Nemůžeš přece napsat, že tamní hostinský vyhazuje své hosty. To bys mu udělal špatnou reklamu. A že tam chodí cikáni a opilí se tam rvou, to by k pověsti hostince taky nepřidalo.

            „Jeden z účastníků rvačky přitom uklouzl po banánové slupce.“

Námitka: Proboha, banánová slupka! Chceš snad přivést do špatného světla radnici, že se nestará o úklid chodníků?

            „Transport zraněného do nemocnice obstarala sanitka.“

Námitka: Transport, tak to přece nemůžeš říct. To zní, jako kdyby člověk byl nějaké zboží.

            „Tam ještě v noci konstatovali poranění páteře.“

Námitka: Ještě v noci - to by se mohlo vykládat také tak, že to bylo něco mimořádného, jindy že se v nemocnici pacientům v noci nevěnují. A „konstatovat“ - už zase cizí slovo. Nemáš jich tam nějak moc?

Poté, co mladý novinář uznal všechny námitky, napsal konečné znění zprávy:

            „Mladý muž utrpěl zranění.“

Co mu asi řekl šéfredaktor? „Něco tak bezbarvého a nic neříkajícího!“

______________________________

Nemá naše dnešní křesťanství také sklon vynechávat vše, s čím by se mohlo narazit? Chceme snad všechny uspokojit, všem se zavděčit, hlásat jen to, co přijmou všichni? Říkat pouze, že Kristus nám zvěstoval, že na nás čeká v nebi? Výbušná síla křesťanství spočívá přece v poselství, že Bůh každého z nás bezpodmínečně miluje a následně chce a potřebuje, abychom tu byli pro druhé, abychom pozvedali svůj hlas proti bezpráví, abychom spolupracovali na šíření poselství o lásce k bližním. Máme poukazovat na špatné jednání a říkat, co je správné. Důsledně žité a hlásané křesťanství přináší oheň, napětí, ale je také v nebezpečí, že nebude chápáno, že povede k rozporům.

S laskavým svolením zpracováno podle publikace
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB.
Redakčně upraveno