II. Touhy Ducha

2541 Řád zákona a milosti odvrací lidské srdce od žádostivosti a závisti: dává mu zakoušet touhu po svrchovaném Dobru; poučuje je o vůli Ducha svatého, který nasycuje lidské srdce.
Bůh příslibů vždycky varoval člověka před svody toho, co se od prvních počátků zdá, "že je dobré k jídlu, lákavé pro oči, a co slibuje vševědoucnost" (Gn 3,6).

2542 Zákon daný Izraeli nikdy nestačil ospravedlnit ty, kteří mu byli podrobeni; naopak, stal se sám nástrojem "žádostivosti".265 Fakt, že se chtění a skutky neshodují,266 naznačuje konflikt mezi Božím zákonem, který je "zákonem mé mysli", a jiným zákonem, "který ze mě dělá zajatce zákona hříchu, který vládne v mých údech" (Řím 7,23).

2543 "V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu. Svědčí o tom už Zákon a Proroci. Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří" (Řím 3,21-22). Od té doby věřící v Krista "ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi" (Gal 5,24); dávají se vést Duchem267 a jednají podle přání Ducha.