IV. "Chci vidět Boha"

2548 Touha po opravdovém štěstí osvobozuje člověka od nezřízeného lpění na statcích tohoto světa, aby dosáhla svého naplnění v patření na Boha a v Boží blaženosti. "Příslib, že budeme vidět Boha, přesahuje jakékoliv štěstí. V Písmu `vidět' je tolik co `vlastnit'. Kdo vidí Boha, dosáhl všeho dobra, na které je možno pomyslet."276

2549 Svatý lid musí za pomoci milosti, která přichází shůry, ještě bojovat, aby dosáhl statků, které Bůh slibuje. Aby křesťané vlastnili a viděli Boha, umrtvují své žádostivosti a s Boží milostí vítězí nad svody rozkoše a moci.

2550 Na této cestě k dokonalosti volají Duch a nevěsta toho, kdo jim naslouchá, k plnému společenství s Bohem:277
"Tam bude pravá sláva, kdy nikdo nebude chválen omylem nebo lichocením; opravdová čest, která nebude odmítnuta nikomu, kdo si ji zasluhuje, a nebude přiznána nikomu, kdo jí není hoden; ostatně žádný z nehodných si na ni ani nebude dělat nárok, protože tam bude připuštěn pouze ten, kdo je hoden. Tam bude opravdový pokoj, kde se nikdo nebude trápit, ani ho nebudou trápit druzí. Odměnou ctnosti bude sám Bůh, ten, který dává ctnost a který slíbil dát za ni sám sebe jako odměnu, nad níž nemůže být nic lepšího a nic většího... `Budu vám Bohem a vy budete mým lidem' (Lv 26,12)... To je též smysl apoštolových slov: `Aby Bůh byl všechno ve všem' (1 Kor 15,28). On bude cílem našich tužeb, on, kterého budeme bez konce nazírat, bez nasycení milovat, bez únavy chválit. Tento dar, tato láska, tato činnost bude jistě, jako věčný život, společná všem."278