Navigace: Tematické texty U UzdraveníDelší texty Jak nakládat se strachem
Jak nakládat se strachem
Jiným duševním stavem je strach a chybná tendence přemáhat strach tím, že se snažím mít všechno pod kontrolou. Terapie při tomto stavu je dokonale vystižena podobenstvím o hřivnách. Také v tomto podobenství nás Ježíš fascinuje a rozčiluje. První dva služebníci hospodaří se svěřenými hřivnami a jsou za to bohatě odměněni. Avšak během líčení třetího služebníka se v posluchačích zvedá vlna soucitu a hněv vůči pánovu přísnému přístupu k němu. Těm se Ježíš snaží říci: Jen se na toho třetího pořádně podívej. Dost možná se v něm poznáš.
Tento služebník prozrazuje ve svém sebeospravedlňování jádro problému. Sám se srovnával s druhými a cítil se vůči nim v nevýhodě. Proto chtěl alespoň to málo, co mu bylo svěřeno, uchránit před dalšími ztrátami. A tak řekl svému pánu: „Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal: Měl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří“ (Mt 25,24-25). Problém tohoto služebníka spočívá v tom, že měl ze svého pána strach. Živí v sobě představu přísné, trestající autority. Proto zahrabává svou hřivnu, jen aby neudělal nějakou chybu. Rád by měl všechno pod kontrolou, nic nehodlá pustit z ruky a odmítá se pouštět do riskantních podniků. Jenže tímto způsobem také nemůže nic vyzískat. Ten, kdo se svými hřivnami podniká, vždy musí něco vydat, aby to pak mohl dostat se ziskem zpět. Náš milý služebník si ale všechno drží zuby nehty pro sebe, jen aby o něco nepřišel. Právě tím však ztrácí úplně všechno.
Pán se k němu zachová mimořádně přísně. Udělá právě to, co si služebník předem umínil. Tím přesně splní představu, kterou si o něm jeho služebník vytvořil. Odpoví mu: „Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven“ (Mt 25,26-28).
Eugen Drewermann nazval tuto Ježíšovu terapeutickou metodu strachem zacházet se strachem. Jedná se o mechanismus, kdy si strach vyložíme tak, že se nám zvrtne v neochvějnou jistotu. Ježíš se snaží říci tomu služebníku: Když máš již nyní v sobě tak ustrašenou představu o Bohu, bude tvůj život už tady a teď jen pouhým pláčem a skřípěním zubů. Budeš-li se snažit mít naprosto všechno pod kontrolou, už tady a teď se tvůj život vymkne jakékoli kontrole.
Chceš-li se vystříhat naprosto všech chyb, nakonec uděláš docela všechno špatně. Někteří posluchači reagují na výklad tohoto podobenství slovy: „Copak to Ježíš nemohl vyjádřit jednodušeji?“ Kdyby nám chtěl Ježíš udílet jednoduchá poučení a vyzývat nás k slepé důvěře, mohli bychom se pěkně uvelebit v křesílku a libovat si: To zní dobře. – Jenže to by v nás nevedlo k žádné proměně.
Naopak podobenství nás nenechá v klidu. Provokuje nás, abychom přemýšleli o tom, co nás tak rozčiluje. Ježíš tak využívá terapeutické metody, kterou dnes nazýváme posilování. Jeden můj přítel terapeut mi vyprávěl, že dříve vedl své klienty, kteří obviňovali sebe samé, k tomu, aby si všímali spíše kladných stránek života.
Avšak často se dočkal reakce: „Ano, ano, jenže zrovna tohle vypadá v mém případě také mizerně…“, a tak dále. Mohl hovořit andělskými jazyky o kladných stránkách života, a stejně to k ničemu nevedlo. Klientovo věčné „ale…“ bylo silnější a občas ho dohánělo takřka k šílenství. Jenomže pak se zúčastnil kurzu, na němž se seznámil s metodou posilování, a začal v podobných situacích reagovat docela jinak: „No poslyšte, tohle, co mi tu o sobě vyprávíte, to, že jste krkavčí matka, je opravdu hodně zlé. Je zlé, že se takhle chováte k vlastním dětem.“ Na toto posílení reagovala klientka rozhořčením: „Co si to dovolujete, mluvit se mnou takovým způsobem…“ Tím, že terapeut posílí negativní věci, se od nich klient odvrací a začíná se vidět v pozitivnějším světle. Stejným způsobem si můžeme představit i Ježíšovu metodu v tomto podobenství. Ježíš se v něm snaží dovést ad absurdum životní model ustrašeného kontrolování a snahy mít všechno pevně v rukou. Tím nás vybízí, abychom vykročili po cestě důvěry.
V Matoušově evangeliu je prvnímu služebníkovi svěřeno pět hřiven, druhému dvě a tomu třetímu jedna. První i druhý z nich svěřený majetek zdvojnásobí.
Ale Lukáš klade důraz na něco jiného. Každý ze služebníků dostává určitý vklad. První jej zdesetinásobí, druhý zpětinásobí. Pouze ten třetí svůj vklad zahrabe.
Když každý z nás dostává do vínku jiné talenty a nadání, nedokážeme zvnějšku posoudit, co druhý člověk dokáže udělat ze svého života. Nevíme totiž, jakého nadání a jakých limitů se mu dostalo. Kdyby však každý dostal naprosto totéž, život by ukázal, co z toho člověk dokáže udělat.
K Matoušovu textu by se dalo říci: Zkoumej, jaké hřivny jsi dostal, a začni s nimi podnikat. Neseš zodpovědnost za to, co ti Bůh daroval. V Lukášově textu je svěřený majetek symbolem vlastního života. Máme jen tento jediný život. Žijme tedy tento svůj život. Jinak se jednoho dne dočkáme zklamání nad tím, že jsme jej nežili. Pak nám zůstane jen pocit, že nemáme v rukou dočista nic.
Se svolením zpracováno podle knihy:
Ansem Grün – Uzdravení skrze podobenství
kterou vydalo karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno
Autor: Anselm Grün
