Navigace: Tematické texty K Knihy Jak zacházet s náboženskými výrazy

Jak zacházet s náboženskými výrazy

Šimandl J., Mádr O., Bartoň J., Hlavsová J.:
Jak zacházet s náboženskými výrazy
Pravopis, výslovnost, tvary, význam
Academia, Praha 2004

Tato příručka je malým slovníkem pojmů z náboženské literatury, je doplněním standardních příruček (Pravidel českého pravopisu, Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost a Akademického slovníku cizích slov) o výrazy z oblasti, která je v nich zpracována jen částečně a mnohdy nedůsledně. Způsobem zpracování vychází z těchto příruček. U jednotlivých výrazů poskytuje údaje k pravopisu, výslovnosti, tvarům a užívání. Je zde též stručně vysvětlen význam jednotlivých výrazů.

Příručka vychází z praktických potřeb redakčních pracovníků, je vhodnou pomůckou všem, kteří se podílejí na vytváření textů z oblasti náboženství, církví a teologie. Její pomoc ocení autoři a překladatelé odborných teologických publikací, redaktoři teologických časopisů, věstníků, farních listů, tvůrci křesťanských internetových stránek apod. Může být užitečná i na školách nebo při přípravě veřejných promluv včetně homilií.

Nalezené texty:

Témata: Knihy, publikace, magazíny, revue, časopisy, ročenky...

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.