Jak žít z biřmování v každodenním životě? (P. A. Opatrný)

Mnoho katolíků má svátost křtu a biřmování spojeno s dávnou minulostí, ale minimálně se svou přítomností. Prostě je mají uloženy s ostatními dokumenty a životními památkami v jakémsi důležitém šuplíku - a dost. O jejich vlivu na svou vlastní přítomnost jsou většinou pramálo přesvědčeni. A přece - máloco má v lidském životě tak trvanlivý a tak zásadní účinek, jako tyto svátosti.

Křest a biřmování působí v našem životě stále, a to i u těch, kdo z nějakého důvodu nemohou přistupovat k jiným svátostem.

Jak z nich může růst naše víra a každodenní praxe? Velmi stručně řečeno - nestačí vědět, že jsme byli pokřtěni a biřmováni, ale je třeba vědět co se s námi stalo - a co tedy trvá. Křtem jsme připodobněni Kristu a včleňuje do jeho těla - církve. To se týká nás celých, našich vztahů, našeho zdraví, našeho uplatnění a našeho života naplnění života v Bohu. Biřmování pak toto včlenění dovršuje a otevírá nám zcela nevratně přístup k potřebnému obdarování Duchem svatým.

Tyto obě svátosti nám tedy zaručují, že patříme k Bohu, a že jsme patřičně vybaveni k tomu, abychom Boží věci konali. A to i navzdory naší křehkosti, nedokonalosti, váhavosti.

/ P. Aleš Opatrný, Můžeme se ještě změnit?, str. 26n/