Jdi včas spát (Phil Bosmans)

Ukázky z knihy: Prožít rok s láskou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství .


Jdi včas spát

Mnoho lidí je obětí nezdravého životního stylu. Pracují méně, a přesto stále vypadají hrozně vyčerpaně, zvláště po ránu. Samé apatické, protáhlé obličeje. S nechutí se vydávají do nového dne. Mnoho lidí nedokážeme vůbec oslovit. Všude spousta nevlídných tváří – v dílnách i kancelářích, u stroje nebo za psacím stolem, v kuchyni či u pokladny.

Mnozí dnes sahají po všemožných prostředcích, aby se uměle nabudili. Jsou oběťmi odpočinku, který spíše vyčerpá, než uvolní. Oběťmi televize, která sama o sobě je dobrá, ale změní se v katastrofu pro ty, kteří nad ní neumějí panovat a sebe ovládat. Oběťmi hodiny trvajícího vysedávání, kdy se tolik mluví, a přece není co říci.
Jdi včas spát, abys byl ráno laskavý.





Radost z práce

Štěstí člověka souvisí s tím, zda mu plnění každodenních povinností přináší radost. Je-li to pravda, jsme na tom dnes se štěstím skutečně bídně. Tolik lidí chodí útrpně do práce. Pracují, protože musí z něčeho žít, a ne málo jich vypadá, že žijí už jen proto, že existuje víkend, že na ně doma čeká televize, že se těší na dovolenou, kde si předplatí každičkou minutu, že mají auto, kterým mohou ode všeho prchnout.

Celý život je plně automaticky řízen do všech detailů. Nic není ponecháno náhodě, nic nemusíme sami rozhodovat. Skoro se zdá, že lidských rukou je zapotřebí už jen tam, kde nejsou dostatečně vyvinuty stroje.
Nesmíme tento svět proklínat,
Ale vtisknout mu novou duši.
Zkusme hledět dále než na hlavice šroubů, které utahujeme, než do kolonek formulářů, jež vyplňujeme.

Víc než kdy dříve souvisí naše práce s tisíci jiných lidí. Spolu pracujeme pro život důstojný člověka a dáváme světu novou tvář.
Radost z práce by se měla stát společnou radostí nás všech.





Malé gesto

Jeden starý muž sedává každý den před svými dveřmi. Je velmi starý a sám. Stovky lidí jej den za dnem míjejí. Zná je skoro všechny. Jednoho dne se u něho zastavil- stařec byl celý udivený - jeden kolemjdoucí, vtiskl mu do ruky balíček tabáku a řekl: "Do fajfčičky a ať slouží." Ještě několik dní zářil stařík štěstím díky tomu malému projevu přátelství.

Malá, nečekaná pozornost může znamenat pro starého, osamělého člověka víc než neosobní peněžitý dar nebo zorganizovaná pomoc.

Buď vždy laskavý ke starým lidem. Bud' vlídný a shovívavý i ke starému otci nebo matce pod tvou střechou. Každý den jim projevuj lásku. Jejich štěstí leží ve tvých rukou. Nezapomeň: I ty budeš jednou starý!





Láskyplný dotek

Dokážeme odeslat zprávu na druhý konec Země rychlostí blesku a vyslat astronauty na dlouhé měsíce do kosmu, ale stále obtížněji nacházíme cestu k těm, které milujeme.

Jak je to dlouho, co jste šli ruku v ruce se svým mužem či ženou? Kdy sis vlastně naposledy hrál s dětmi? Jemný dotek může vytvořit pocit souznění mnohem hlubší, než jakého lze dosáhnout slovy.

Láskyplný dotek zmůže někdy více než příval krásných slov.
Dotek naplněný láskou,
nikoli dotek, který chce vlastnit, zmocnit se;
jinak je zase jen
projevem chtivosti
a touhy po majetku.





Hvězdy

Až zhasnou světla měst a ztichne všechen hluk, zazáří na nebi hvězdy, uslyšíme ozvěny ticha. Na noční obloze, ukryté před našimi zraky, jsou hvězdy, které jsme nikdy nepoznali. Až se setmí, zazáří jejich světla.

Svítí tu naděje, nové cesty, je vidět dále.
Zase hledíš vzhůru.
Když strach a bolest,
starosti, nemoc či svár
vše zatemní,
rozsvítí ti děti světla hvězdy.





Vánoce

Zakládejme v poušti oázy. Buďme oázami lidství, buďme lidmi, kteří mají srdce. Vánoce jsou výzvou, abychom se zřekli všeho násilí, abychom jemnýma rukama léčili bolavé rány. A abychom napsali slovo "mír" nad celou zemí.

Vánoce jsou úžasným pokusem najít zase chudým místo v našem světě, pomoci těm, které je tak snadné zranit. Ať už se nikdy nemusí děti rodit v zimě, ať nemusí lidé v zimě žít, ani sami v zimě umírat.

Vánoce značí: naše chladná planeta se zase otepluje. Tiše se zrodila nesmírná láska. V poušti vznikají malé oázy. Vánoce lze slavit na tisících míst. Každá ves, každé město se může stát Betlémem a každé srdce může být jesličkami, ve kterých se narodila láska "člověka" k dnešním lidem.

Buďme všichni oním "člověkem",
buďme prostými,
dobrými,
mírumilovnými
lidmi.
Ne takovými,
kteří jen hýbou pákou,
mačkají knoflíky.
Ani roboty, ani počítače. Ale lidé s novým vědomím hodnot, které se ztratily ve víru konzumního života.
Nikoli jiní lidé, nýbrž lidé proměnění: prostší,
klidnější,
laskavější,
lidštější.