Ježíš opuštěný a jednota. /Ch. Lubichová/

PŘEDMLUVA
Tyto strany patří ke "knize světla". Napsal je Bůh moudrostí Ducha do jedné duše, která s čistotou srdce a s vroucí láskou k církvi odevzdala všechno to, co přijala. Byly darovány církvi jako vznešené a naléhavé poselství, které se týká dvou neoddělitelných skutečností, dvou rozhodujících okamžiků Ježíšova života: velekněžské modlitby za jednotu (Jan 17, 21-23) a jeho výkřiku na kříži. (Mt 27,46)
Tyto okamžiky Ježíšova života nazýváme s důvěrnou jednoduchostí: jednota a Ježíš ukřižovaný a opuštěný.



"Představ si..., Bůh jednou jedinkrát přišel na svět a stal se člověkem a nechal se přibít na kříž! Toto pomyšlení mi vlévá velkou sílu, abych s radostí přijímala ten malý kříž, který nás vždy doprovází." (1944)
"Ten, kdo pozná Lásku a spojí své bolesti s Ježíšovými bolestmi na kříži, kdo slije kapku své krve s krvavým mořem Kristovy Božské krve, ten má to nejčestnější místo, které se může člověku dostat: být jako Bůh, který přišel na svět, jako spasitel světa..." (1944)
"Věř, že když i nemoc přijmeš s radostí jako dar Boží, minuta tvého života na té bílé posteli má větší hodnotu než veškerá činnost nějakého kazatele, který mluví a mluví, a Boha miluje málo." (1944)
"On mi vlil do srdce velkou vášeň, ano, on, ukřižovaný a opuštěný! On, který mi z výše svého kříže říká: ‚...Všechno své jsem nechal zapadnout, všechno! Už nejsem krásný, už nejsem silný, už tu nemám pokoje, tady nahoře spravedlnost zemřela, věda nic neví, pravda mizí. Zůstává jen moje Láska, která pro tebe odhodila všechno své bohatství Boha...'
Tak ke mně mluví a tak mě volá, abych ho následovala... On je mou vášní!" (25. 12. 1944)
"Před ním se mi každá bolest zdá nicotná a každou bolest, velkou či malou, očekávám jako ten největší dar Boží, protože on je důkazem mé lásky k němu!" (7. 6. 1944)

Už v roce 1945 jsme znaly způsob, jak milovat Ježíše opuštěného.
"Naše duše je buď plná radosti nebo bolesti. Jestliže naše duše nejásá, pak ji něco znepokojuje a toto ‚něco' musí být ihned odevzdáno Bohu. Mohou to být trápení pro vnější věci..., mohou to být vnitřní utrpení (rozpaky, pochybnosti, smutek, pokušení, prázdnota, stesk). Všechna tato trápení je třeba odevzdat Bohu. Čím rychleji je darujeme, tím rychleji láska sestupuje do srdcí... Jestliže pociťuješ něco - ať je to cokoliv - co nenechává tvou duši na pokoji, musíš toto ‚něco' darovat jemu... Jestliže něco schraňuješ pro sebe, třeba jen pouhou myšlenku na dar, který jsi dal, přivlastňuješ si majetek (ubohý majetek), který už není tvůj." (15. 4. 1945)

Když se na Ježíše opuštěného a ukřižovaného díváme, chápeme, že pro lásku k bratřím musíme všechno odsunout na druhé místo; musíme ztratit nebo dát až na druhé místo věci pozemské, a je-li to zapotřebí, v jistém smyslu i věci duchovní. Když se tedy díváme na toho, který se cítí opuštěn od Boha, musíme ztratit dokonce i Boha pro Boha, jak říkáme, když to láska k bratřím od nás žádá (a to může být dost často). Ztratit například Boha v modlitbě, abychom se stali jedno s bratrem, který je
v nouzi; ztratit Boha v něčem, co pokládáme za vnuknutí, abychom byli úplně prázdní a mohli do sebe přijímat bolest bratra. Když se díváme na Boha, je možné každé odříkání.

Stávat se jedno, to s sebou nese odříkání, i když si později uvědomíme, jaký zisk to přináší. Bratři, které takto milujeme, jsou často získáni pro Krista. Vždyť Pavel říká:
"Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem stal jsem se vším, abych získal aspoň některé." (1 Kor 9, 22) A jsou-li jednou získáni, začnou milovat i oni, a tak vznikne jednota.


---

Z knihy:
Chiara Lubichová,
JEDNOTA A JEŽÍŠ OPUŠTĚNÝ
Ježíšova modlitba za jednotu a jeho opuštěnost na kříži jako základ duchovního života

Knihu vydalo nakladatelství Nové město, Praha
novemesto.focolare.cz