Ježíšův Duch (Henri J. M. Nouwen)

Milovat znamená vtělit nekonečnou Boží lásku do věrného vztahu s jinou lidskou bytostí. (101)
(...)
Když budeme žít, jakoby byly lidské vztahy vytvořeny člověkem, a podřizovat se tak změnám lidských pravidel a zvyklostí, nemůžeme očekávat nic jiného než velkou roztříštěnost a odcizení, které charakterizují naši společnost. Ale když budeme zas a znova prohlašovat Boha za zdroj veškeré lásky, poznáme lásku jako Boží dar Božímu lidu. (102)
(...)
Aby byly všechny lidské vztahy opravdové, musí najít svůj zdroj v Bohu a svědčit o Boží lásce. Jednou z nejdůležitějších kvalit Boží lásky je věrnost. Bůh je věrný Bůh, který plní svůj božský slib a nikdy nás nezklame. Bůh ukazuje tuto věrnost Abrahámovi a Sáře, Izákovi a Rebece, Jákobovi a Ráchel. Bůh ukazuje svou věrnost Mojžíšovi a Áronovi a lidem, kteří se stěhovali z Egypta do země zaslíbené. Ale Boží láska jde ještě dál. Bůh nechce být jen Bohem pro nás, ale také Bohem s námi. To se děje skrze Ježíše, Emanuela, který nás doprovází, mluví s námi a umírá s námi. Tím, že nám poslal Ježíše, nás chce Bůh přesvědčit o neotřesitelnosti a věrnosti Boží lásky. A je v tom ještě víc. Když Ježíš odcházel, řekl nám: ,,Nenechám vás samotné, ale pošlu vám svého svatého Ducha.’’ Ježíšův Duch je Bůh v nás. (103)

(Henri J. M. Nouwen: Tady a teď, Zvon, Praha 1997, 101-3)