Joddie Attard žije! /Petr Kolář, 12.12.2000 /

Joddie Attard, jedno ze siamských dvojčat, narozených na ostrově Malta, žije. Žije jen Joddie. V průběhu náročné operace na její záchranu totiž musela být její sestra Mary obětována. Obě sestřičky byly srostlé v dolní části těla a měly jen jedno společné srdce a jedny společné plíce. V Británii se před operací rozvinula úporná výměna názorů jejich zastánců s jejími odpůrci, ke kterým patřili jmenovitě rodiče dvojčat, kteří se ale nakonec podřídili úsudku lékařů a právníků. V následujících pěti letech čeká Joddie řada dalších zákroků a pokud vše dobře dopadne, měla by po nich být schopna žít takřka obyčejným životem, jaký většina z nás dostala do vínku už při narození. Velmi, velmi hluboko zasahuje dnes lékařská věda a praxe do lidského života!


Případ siamských dvojčat z Malty se objevil v okamžiku, kdy zákonodárci různých států světa připravují nebo už dokonce odhlasovali zákony, které do možností dnešního lékařství mají vnést jakýs takýs řád. Tak odhlasovali v Holandsku zákon o eutanazii a ve Francii zákon o terapeutickém využití tak zvaných "nadbytečných" zmražených lidských embryí, přes velké protesty katolické církve a části veřejnosti. V parlamentech dalších zemích se diskutují otázky klonování, transplantací lidských orgánů a není daleko doba aplikovaného genetického inženýrství, jehož cílem bude ovlivnit potomstvo způsobem už dnes běžným v rostlinné výrobě a brzy i v chovu zvířat. Člověk zasahuje do přírodních procesů způsobem, který vzbuzuje úžas a někdy ještě i nadšení, stále častěji ale odpor a zděšení, zvláště když se týká jeho vlastního života. Etické otázky, donedávna trochu opomíjené, se najednou stávají otázkami stěžejními. Lidstvo jako celek je jimi zaskočeno a veškerá odpovědnost tak padá na stále menší skupinu specialistů, do jejichž vysoce odborných debat se už jen málokdo odvažuje vstoupit. Tím jejich odpovědnost dále roste a stává se, podle jejich vlastních prohlášení, neúnosnou. Lze se jí ale zcela vyhnout?

Siamská dvojčata z Malty jsou názorným příkladem takového rozhodování, učiněného navíc bez spoluúčasti dvojčat, kterých se týkalo v první řadě, což je přitěžující okolnost. Šlo přitom o rozhodnutí pro životní šanci jednoho a zároveň proti životu druhého, zcela nevinného člověka. Nejzávažnější otázkou ale už není kdo na sebe vezme tak velkou odpovědnost, nýbrž zda vůbec člověk takováto rozhodnutí do svých lidských rukou smí vzít!? Z bible plyne odpověď záporná. Lidský život je výhradní doménou Boží, člověk nemá právo ani na ten svůj vlastní, i sebevražda je hříchem. Jak se jí ale dnes zcela vyhnout? Ideálním řešením není ani rozhodnutí nerozhodnout nijak - v případě siamských dvojčat má takové ne-rozhodnutí dalekosáhlé důsledky, které je třeba aspoň uvážit. V Británii říkají dnes jedni "Ano, Mary byla obětována, ale tak bude aspoň Joddie žít" - zatímco druzí odporují: "Ano, Joddie žije, ale Mary musela zemřít!"


Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 12. prosince 2000