Navigace: Tematické texty M Modlitba Delší texty K prosebné modlitbě (Josef Weismayer)

K prosebné modlitbě (Josef Weismayer)

Boha a svět nesmíme chápat podle modelu konkurujících si příčin nebo faktorů. Stvoření znamená propuštění k zodpovědnému vlastnímu bytí. Proto je třeba současně přijmout, že všechno dění v tomto světě pochází z vnitřních příčin a také na ně se lze dotazovat, že ale zároveň a bez popření právě řečeného platí, že všechno dění je v Božích rukou. "Jestliže Bůh odpovídá na prosbu, potom toto působení nelze vidět jako víceméně bezprostřední zásah do vnitřních přírodních věd; vyprošené působení se děje v řádu transcendentální kauzality a udržování světa." (Hans Schaller) (112) ...

Hans Schaller SJ v této souvislosti navrhoval rozlišovat mezi vyslyšením a vyplněním: "Jako vyslyšení ať se chápe původní příslib Boží, že v každém případě bere na modlitbu zřetel. Vyplněním popř. nevyplněním označujme všechno to, co se týká dějinného projevu Boží odpovědi, konkrétního ano nebo ne. Proto podle této jazykové úpravy existují sice nevyplněné, ale nikoliv nevyslyšené modlitby." (113)

(Josef Weismayer: Život v plnosti, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 112 a 113)

Témata: Modlitba modlitba přímluvná prosby

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.