Kairos pro církev (Walter Kasper)

Ke křesťanskému životu ve světě tedy patří odvaha k dějinám. Křesťan má neustále co činit s něčím novým; má přijímat to, co je nevyzkoušené, předem nevypočitatelné, a nedržet se konzervativně či dokonce restaurativně toho, co právě je, a toho, co už minulo. Křesťan má být v tomto světě, plném strachu a zaměřeném na jistoty, znamením naděje. Je-li pravda, že Bůh je nejmladší z nás všech, pak křesťan má neustále zůstávat mladý a plný pohybu, rozpoznávat "znamení doby" a odpovídat na ně ve víře.

Souhrnně tedy můžeme konstatovat: dějiny a dějinnost jsou základní kategorií křesťanské víry. Křesťanská víra je dějinná svým obsahem, svým úkonem, svým zprostředkováním a svým celkovým horizontem. Kategorie dějin byla dokonce objevena teprve v rámci biblické víry. Dějinné myšlení novověku nevzniklo bez vlivu biblické dějinné víry, představuje jakoby její sekularizovaný účinek. Moderní dějinné myšlení proto nemusí být pro víru a teologii bezpodmínečně zpochybněním, může být také novou možností, kterou je třeba hodnotit pozitivně, možností lépe a věcněji pochopit a formulovat nejvlastnější zvěst víry; toto myšlení nesmíme chápat pouze jako ohrožení, nýbrž musíme v něm vidět primárně kairos pro církev. (139)