KDE SE VZALO SLOVO MŠE?

Samozřejmě, jedná o překlad latinského missa. Jenže – co to znamená missa? Na to existuje více názorů. Podle jednoho se jedná o věci seslané z nebe na zem, podle jiného naše poslání Bohem (mise). Někdo říká, že byl tento pojem převzat z židovské oběti příjemné Bohu (missah) či dokonce pohanské oběti mrtvým (mittere). Nejpravděpodobnější původ názvu missa je ve slově, které znamená závěrečné propuštění lidu. Kdo byl někdy na mši v latině, možná si vzpomene, že poslední věta kněze či jáhna zní Ite, missa est. Protože součástí takového propuštění bylo vždycky požehnání, začalo se slovo missa používat obecně pro obřad, který Boží požehnání přináší. A tak se z něho postupně stalo slovo označující naši eucharistickou bohoslužbu.

Jiné názvy pro mši jsou lámání chleba či večeře Páně, které nacházíme již v Novém zákoně. Dále shromáždění (podobně jako církev), konání (Ježíš totiž řekl „to konejte“), nebo eucharistie (tj. díkůvzdání). Obecnější názvy, které zahrnují i jiné obřady, jsou bohoslužba a liturgie. Liturgie je z řeckých slov laos a ergon, která znamenají lid a dílo. Liturgie je tedy dílo lidu nebo dílo pro lid. Toto slovo má velmi blízko ke slovu boho-služba. Bůh totiž v liturgii „slouží“ svému lidu, který si shromáždil. Snižuje se k němu a dává mu spásu. A jeho lid jako odpověď slouží svému Bohu, chválí jej a prosí za celý svět.

Bůh prokázal největší službu svému lidu a člověk dal Bohu nejdokonalejší odpověď chvály v Ježíši Kristu, který je zároveň Bohem i člověkem. A protože je Ježíš živý, v liturgii pokračuje, co on konal zde na zemi. Nejdůležitějším při naší bohoslužbě není pan farář, ani kostelnice nebo varhaník (byť si to někdy někteří z nich myslí!). Nejdůležitější je Ježíš: on nás shromažďuje, on k nám mluví, on se obětuje, on nás sytí, on nás posílá do světa. O mši se oprávněně říká, že je to pramen a vrchol života církve.

Z knížky:

V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech.