Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi O svátosti smíření - ´zpovědi´ Když bylo zle, tak sliboval

Když bylo zle, tak sliboval

Dva námořníci ztroskotali a už celé dny se plaví po moři na chatrných troskách své lodi.
Jeden z nich konečně v zoufalství poklekne na kolena a modlí se:

„Pane, nevedl jsem dobrý život. Pil jsem, rval jsem se, lhal, podváděl, hrál hazardní hry, bavil se se ženami.
Dělal jsem jistě mnoho špatného. Ale, Pane, když mě zachráníš, slibuji ti...“

Najednou ho ten druhý přerušil výkřikem: „Dost! Už ani slovo! Země na obzoru!“

S laskavým svolením zpracováno podle publikace
Herbert Hofmann: A kam vlastně jdeme?,
kterou vydalo Sdružení sv. J. Neumanna ČB.
Redakčně upraveno.

Témata: pokrytectví Hřích Krize pravdivost Zpověď, svátost smíření příběh, povídka Příběhy, povídky ke katechezi Svátosti

Související texty k tématu:

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Hřích
- Hřích - minutí se cílem
- Etymologicko teologická úvaha nad pojmy hřích a dluh
- Hřích je sám o sobě hříšníkovi trestem
- Hřích - slovo patřící do středověku?!
- Privilegovaným místem setkání s Kristem jsou naše hříchy
- Uvědomění si hříchu

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.