Když chceš žít pro Boha, proč zůstáváš na tomto místě?

Apofthegma o zelinářovi (XX, 22)

V poušti žil jeden stařec. Mnoho let sloužil Bohu a začal Boha prosit: „Pane, ujisti mě, že jsem se ti zalíbil.“

A uviděl anděla, jak mu říká: „Ještě nejsi jako ten zelinář z toho a toho místa.“

Stařec se podivil a řekl si: „Půjdu se na něj do města podívat, co to udělal, že překonal mé skutky a mou tolikaletou námahu?“

Stařec odešel a přišel na to místo, o kterém slyšel od anděla, a našel člověka, jak tam sedí a prodává zeleninu. A proseděl s ním zbytek dne, a když ten člověk skončil, stařec mu říká: Můžeš mě, bratře, přijmout na tuto noc ve svém bytě?“

Ten člověk se velice zaradoval a přijal ho. I přišel do jeho bytu, a když ten člověk přichystal věci k starcově potřebě a odpočinku, stařec mu říká: „Buď tak laskav, bratře, a řekni mi své životní zásady.“

Ten člověk to nechtěl vyložit, ale stařec ho dlouho a vytrvale prosil a on pak se studem řekl:

„Jím každý den až večer, a když skončím práci, beru si jen na svou obživu, a zbytek dávám potřebným. A když přijmu nějakého služebníka Božího, vydám to na jeho pohoštění. Když pak ráno vstávám, tak dřív, než se posadím ke své práci, říkám, že toto město od nejmenšího až po největšího vstoupí pro své spravedlivé činy do království Božího, kdežto já jediný za své hříchy zdědím trest. A večer, než jdu spát, říkám zase totéž.“

Jak to stařec uslyšel, řekl: „To jsou pěkná pravidla, ale na překonání mých mnohaletých námah to nestačí.“

Když se pak chystali k jídlu, slyší stařec nějaké popěvky. Zelinářův byt byl totiž na vykřičeném místě. A tak se stařec zeptal: „Bratře, když chceš žít pro Boha, proč zůstáváš na tomto místě? Nepobuřuje tě to, když teď slyšíš zpívat tyto popěvky?“

Ten člověk řekl: „Říkám ti, abba, nikdy mě to nepobouřilo ani nepohoršilo.“

Když to stařec slyšel, zeptal se: „A o čem v srdci uvažuješ, když to slyšíš?“

A on povídá: „Uvažuju, že oni všichni vstoupí do Království.“

Když to stařec uslyšel, užasl a řekl: „Tohle jsou ta pravidla, která překonávají mou mnohaletou námahu.“ A poklonil se mu a říká: „Odpusť mi, bratře, této úrovně jsem ještě nedosáhl.“ A ani neokusil jídlo a odešel zpátky do pouště.  

Apofthegmata. Výroky a příběhy pouštních otců. 3. [Z řec. a lat. originálu přeložil, slovníčkem reálií a toponym a rejstříkem opatřil]: Pavlík, Jiří. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2008.86 s. (Pietas benedictina. 16.) ISBN:978-80-86882-10

(strana 65 - 66)