Kéž by se vánoce jmenovaly jinak... (Bratr Efraim)

Kéž by se vánoce jmenovaly jinak, například: "odhalení lásky", nebo "vítězství nevinny", nebo "tajemství svatého dětství"! Kéž by mohly dostat nějaké jiné jméno, které by lépe vyjadřovalo překvapení, které Bůh připravil lidem.

O vánocích prokazuje živý a všemocný Bůh plnost svého milosrdenství tím, že se z lásky stává zcela malým a slabým. Stvořitel se vydává svému stvoření, aby mu dokázal: "Podívej se, nechci ti způsobit nic zlého. Přicházím k tobě s prázdnýma rukama a budu v tobě růst tak rychle, jak ty to dovolíš".

Toto dítě nás zbavuje nedůvěry k Bohu Otci, která vychází z lidských důvodů. Jak potvrzují psychoanalitikové, negativní zkušenosti s našimi otci a autoritami vůbec se vtiskly do našeho vědomí, kde se vědomě či podvědomě snažíme obraz otce zlikvidovat, zabít. Dítě vánoc nám říká: Já jsem Bůh, který se stal člověkem. Na mně vidíte (chci vám dokázat), že vám nejsem schopen učinit něco zlého. Vánoce jsou tím nejpodivuhodnějším svátkem, který existuje, jsou ještě podivuhodnější než velikonoce. Bůh nám nabízí a předkládá cestu dětství, tu nejjednodušší, která existuje: Nebudete - li jako malé děti, nemůžete vejít do nebeského království.

(Bratr Efraim, Feuer und Licht, 12 - 93, zkráceno)