Kněz, služebník usmíření (A. Donghi)

Kněz obdržel dar předsedat v lásce uprostřed společenství. Tato služba jej staví do pozice koordinátora, který vede a rozlišuje, a celým svým životem vyjadřuje poselství usmíření. "To je pravý smysl pastoračního předsednictví: vyjadřuje se ve svátostném slavení i mimo ně; ze svátostí se totiž rodí společenství církve, které se ke svátostem neustále vrací, aby nacházelo sebe sama...





Direktivní model

Jde o tradiční pohled na službu kněze ve zpovědnici. Slova a gesta kněze jsou ovlivněna silnou rituální tradicí. Jsou tedy silně zvyková, přestože se mohou lišit v důsledku rozdílného duchovního náboje, schopnosti působit na kajícníky, osobnosti zpovědníka nebo technik, použitých k přesvědčení nebo zaujetí kajícníka. V tomto případě "si kněz při přípravě i při samotném průběhu zpovědi přisvojuje kompetenci nad morálním zákonem a nad jeho interpretací, a často rozhoduje dokonce o tom, zda jsou přítomny nezbytné podmínky, aby bylo možné získat rozhřešení a skrze ně odpuštění."

Tento postoj sice uchovává velké hodnoty, které po staletí předkládá tradice církve; měl by však více dbát na složky, které zdůrazňuje liturgická reforma svátosti smíření: primát Božího slova, poslušnost Duchu svatému, respektování Božího plánu s kajícníkem, smysl pro oslavu Boha Otce v průběhu slavení, požadavek na obrácení, vnímané jako eucharistické vyjádření daru usmíření v rámci společenství církve a ve světle působení tří božských osob Nejsvětější Trojice.





Ne-direktivní model

Tento model se objevil po II. Vatikánském koncilu. Snaží se vyzdvihnout hodnotu "vztahu" a "dialogu", jehož středem není "soudní tribunál", nýbrž - řečeno dnešním způsobem vyjadřování - "poradna".

Úkolem zpovědníka je poskytnout kajícníkovi informace a nástroje potřebné pro analýzu jeho morálních rozhodnutí a případně nabídnout potřebné rady z duchovní oblasti. Kajícník tak dostává pomoc, aby mohl sestoupit do svého vlastního nitra a dokázal hodnotit náboženskou a morální kvalitu svých rozhodnutí.

Tato metodologie chápe zpověď spíše jako silně osobní vztah pomoci a duchovní zkušenosti. Jejím nebezpečím je to, že se neobrací k Božímu slovu, k evangelizaci, ke katechezi, ale všechno redukuje na čistě lidské pojmy. Dalším úskalím je to, že liturgické výrazy, používané při slavení svátosti smíření, jsou morálnímu světu kajícníků zcela nesrozumitelné.

Postsynodní exhortace Reconciliatio et paenitentia představuje obraz kněze - služebníka svátosti pokání - takto: "Kněz, který udílí svátost pokání - stejně jako u oltáře, kde slaví eucharistickou oběť, a při všech ostatních svátostech - jedná 'v osobě Kristově'. Kristus, který se sám skrze kněze stává přítomným a který skrze jeho konání uskutečňuje tajemství odpuštění hříchů, je ten, kdo se objevuje jako bratr člověka, velekněz milosrdný a věrný a soucitný, pastýř soustředěný k hledání zatoulané ovce, lékař, který uzdravuje a utěšuje, jediný učitel, který učí pravdě a ukazuje cestu k Bohu, soudce nad živými i mrtvými, který soudí podle pravdy věcí, ne však podle pouhého zdání. Zpovědník je před každým křesťanem, který mu otvírá své svědomí se strachem mísícím se s důvěrou, určen k vznešenému úkolu - je to služba pro pokání a lidské usmíření. Spočívá v tom, že slabosti a pochybení věřícího poznává, hodnotí jeho úmysl napravit se a úsilí tak učinit, rozpozná působení posvěcujícího Ducha v jeho srdci, s ním sdílí odpuštění, které může poskytnout jen sám Bůh, 'oslavuje' jeho smíření s otcem popsané v podobenství o marnotratném synovi, očištěného hříšníka uvádí zpět do církevního společenství bratří, litujícího otcovsky napomíná důraznými, duši posilujícími a přátelskými slovy: 'Od nynějška už nehřeš.'" (č. 29)

Odpuštění hříchů je základním prvkem apoštolského svědectví. Služba usmíření se objasňuje ve světle předsednictví eucharistie, ze které čerpá svou sílu.

Kněz jakožto služebník usmíření soustředí svůj život kolem eucharistického shromáždění a v tomto slavení nachází hodnoty, které ho osvěcují ve službě svátosti smíření.

"Kněz se ve své učitelské službě velmi často setkává s nemožnými nároky víry. Jeho slovo musí zvěstovat slovo Pána nemožných věcí. Každý kněz si uvědomuje, že svátost smíření je jedním z privilegovaných míst, skrze které se v nitru přijímá Pánovo Slovo. V této svátosti se Slovo života stává živým a silně odpovídajícím požadavkům toho či onoho kajícníka."

Slavení usmíření ve společenství věřících pomáhá knězi stát se otcem, učitelem, soudcem, duchovním vůdcem a s pokorou napomáhat duchovnímu rozvoji každého křesťana i celého společenství církve.


***



Z knihy Hle, všechno tvořím nové, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.