Koloseum - Jan Pavel II. 1987

KŘÍŽOVÁ CESTA z Kolosea, kterou uvedl sv. otec Jan P. II. v r. 1987
Zkráceno.

Skloň se Bože, laskavě s námi, kteří se
chystáme projít zastavení křížové cesty.

1. Kristus je odsouzen
Moc odsuzuje pokoru. Dav křičí. Pilát je
zbabělec. I naše doba ještě jednou odsuzuje
Krista nenávistí, násilím, nespravedlivou
diskriminací.
Nedopusť, Pane, abychom se dali zaslepit a
znovu tě odsoudili v chudém, bezbranném,
utlačovaném a opuštěném člověku dnešní doby.

2. Kristus bere na sebe kříž
Je těžké pochopit touhu, s níž Kristus
bere kříž. Boží láska promění kříž ve znamení
Syna člověka. Kříž je prvním písmenem Boží
abecedy. Kříž je Bůh, který otevírá náruč ke
všem lidem.
Přijď, KŘÍŽI, znamení Velkého Krále, přijď
Tvé království.

3. Kristus padá poprvé
Padl na zem, kterou stvořil.
Zpupnost, luxus, když Ježíš bere kříž,
začínáme vidět opačně. Je to Bůh, který se
hroutí na zem. Je to Bůh, který ti myl nohy
ve večeřadle.
Přijmeš-li kříž, křesťane, stáváš se
větším podle Boží míry.

4. Kristus potkává svou matku
Matka a Syn na sebe pohlédli. V žádných
očích se nikdy více lásky nenahromadilo.
V očích Matky se však zrcadlí i Otec a jeho
vůle.
Ježíši, pronikni svým pohledem i mne,
přijmi mne, chci se dát zcela tobě, do tebe
klást všechno své zalíbení.

5. Šimon z Cyreny pomáhá Kristu
Pane, Ježíši, tvá matka se přidává se
Šimonem k tvému kříži. A toto je i naše
hodina, abychom se my k tobě připojili a
pomohli ti nést kříž, břemeno zla, hladu,
nemoci a opuštěnosti.
Kéž je to i naše oslava, že ti bereme kříž
z ramen našich bližních.

6. Veronika podává Kristu roušku
Byl povolán muž, aby ti pomohl.
Nyní vystupuje žena s ženskou odvahou i
něhou. Ty jí odplácíš.
Na Veroničině roušce je trojí obraz:
První je obraz výsměchu - trnové koruny.
Kéž naše ruce nikdy nepletou novou trnovou
korunu výsměchu čistotě a nevinnosti.
Druhý je obraz rouhání - kéž jsou naše ruce
čisté od ran bližním.
Třetí je obraz zrady - není tak viditelný, je
to otisk Jidášova polibku. Ten zraňuje
nejhlouběji, není tak vidět.
Ježíši, kéž mi tvé rty nemusí nikdy opakovat
výčitku: "Příteli, kvůli tomu jsi přišel?"


7. Kristus padá podruhé
Při prvním pádu říkáš, že velikostí
člověka je pokora. Tento druhý pád je soucit.
Soucit s tím, kdo je pokořován, uvězněn,
mučen, hladový, pronásledovaný, zraněný na
těle nebo v srdci, umírající, kdo padl
uprostřed výsměchu lidského davu.
Pane, pomáhej mi vystoupit až na tuto
úroveň soucitné lásky.

8. Kristus potkává ženy
On zapomenul na svou bolest a ohlašuje
Jeruzalému jeho dny:
Co se bude dít na dřevě suchém...?!
Ale ohlásil i naše dny: národy ve válce, lež,
hrozby, teror, násilí proti násilí.
Ženy celého světa - ne pláč, ale odpuštění,
ne pláč, ale vše odpouštějící láska a vše
chápající láska, neboť jen tak lze dosáhnout
opravdového pokoje.

9. Kristus padá potřetí
Třetí pád je člověk zdrcený bídou. Člověk
na hranici utrpení, ve vyčerpanosti, uštvaný
poměry, nevyléčitelnou nemocí, zoufalý,
zaprodaný člověk.
Nezoufej! Kristus je teď tvým Šimonem!
Nezoufej! On je ti po boku.
Nezoufej! Třikrát padl, aby tě nenechal
samotného.

1O. Ježíši svlékají oděv
Padáme na kolena před nahotou svlečeného.
Už nemá nic. Ale zůstává Pravda, Světlo.
Teď může opakovat: "Toto je moje tělo, které
se za vás vydává." Třiatřicetiletý muž bude
obětován. V naprosté chudobě při narození i
umírání.
Dej, abychom pochopili a plnili slova:
"Měl jsem hlad a dali jste mi najíst,... byl
jsem nahý a oděli jste mne..."

11. Ježíš přibit na kříž
Útok krutosti, podlosti, zloby a
nenávisti. Na dřevo pokládají záda, rozbitá
bičováním. Hřeb shrnuje všechna bloudění
světa.
Cožpak ruce nerozdávaly dobro, nežehnaly,
neuzdravovaly?! Nenávist však přibíjí i nohy.
Katané zastavili poutníka. Pronásledovatelé
si myslí,že zničí pronásledovaného.
Ale zapomněli, že řekl: "Až budu povýšen
od země, přitáhnu všechny k sobě."

12. Kristus umírá
Podle Lukáše je to šestá hodina - hodina
Nového zákona. Král rozděluje království:
Rozděluje šaty vojákům, ráj lotru, Matku
Janovi, nám dědictví- tělo a krev, církvi
vodu a žízeň.
Pro sebe si nechá hořký doušek: "Bože, proč
jsi mě opustil!?" Nikdo neklesl tak nízko,
aby neslyšel tento výkřik.
To je poslední odkaz - dědictví. A nebe se mu
otevřelo.
A to je i tvůj poslední testament: oblékni
se v zásluhy Beránka. Otec pozná v tobě svého
syna a otevře ti nebe.

13. Ježíš sňat a položen na klín Matky
V Betlémě jsi porodila v radosti, zde jsi
Matkou v utrpení. Josef v Betlémě dává
Ježíše do jeslí, Josef z Arimatie ho pokládá
mrtvého do klína.
Vždyť jsi říkala: Fiat, staň se. Byla jsi slzou
vedle krve.
Moci tě nazývat Matkou, znamená otevřít
bránu nebes.

14. Tělo Ježíše uloženo do hrobu
Toto je hodina osamění a opuštěnosti.
Manželky, sirotci, matky, osamělí, osušte
slzy! Třetího dne andělé odvalí kámen a on
vyjde z hrobu.
Vzhůru srdce, synové lidí! Neboť toto
porušitelné tělo se musí odít
neporušitelností a smrtelné tělo
nesmrtelností. Kéž je to naše naděje, naše
nerozborná naděje.

-----------------
Kristus ještě nedokončil svoji oběť.
Každodenně trpí a umírají lidé v našem okolí.
To je on, jenž v nich pokračuje ve své oběti,
oběti Otci za spásu světa. Křížová cesta je
vlastně cestou života. Pravý křesťan by na to
neměl nikdy zapomínat.