Krátké texty, citáty k tématu práce

/Nebezpečné zlo: ne-práce a ne-tvořivost/
/Neupadnout do nečinnosti/
Existuje nebezpečné zlo, před nímž se musíme mít obzvláště na pozoru, protože má moc rozmnožit už tak svrchovanou míru smutku a nudy, které vládnou světu.

Tímto zlem je člověk, který nepracuje, který o nic neusiluje. Přestane-li v sobě mladý člověk cítit potřebu stavět, tvořit, o něco se zasazovat, pak z něj uniká životní síla. Jako by pružina, která udržovala jeho existenci v napětí, praskla.

Nic z tohoto vám nedoporučuji. Dodejte si odvahy a vzdorujte těmto pokušením moderního světa, jehož kořeny už začínají hnít. Až tato pokušení přijdou, nezastavujte se, obraťte se k Bohu, on vám pomůže. Ať se vám přihodí cokoli, nezastavujte se. Bůh trvá navěky !

(Podle Carlo Carretta, Hledal jsem a nalezl jsem, str. 210)

+

Unavení

Pondělní rána ve vlaku. Lidé sedí a podřimují, jsou unavení ještě dříve, než začali pracovat Proč jsou tak unavení hned zrána? Slunce vychází.
Slunce není unavené. Ptáci poletují a posedávají v křoví. Ptáci nejsou unavení.
Na nástupišti se smějí dvě děti. Ani děti nejsou unavené.
Jen dospěli lidé jsou unavení a v dřímotách nastupují do práce.
Spánek je jako milenec, který byl odmítnut, když klepal večer na dveře a nebyl vpuštěn. Teď ráno lidi pronásleduje.

Milí lidé, když jste se neuložili ke spánku, ve chvíli, kdy jste měli, spánek se nedostavil vůbec. Potom toužíte po klidu, odpočinu a spánku, ale on nepřichází.
Pak si tedy koupíte tabletky pro klid, který by vám spánek dal zadarmo.

(Podle Phila Bosmanse,Mám tě rád, str. 12)

+

Bože, co budeš dneska dělat? Rád bych se připojil.
(John Powell,Štěstí začíná uvnitř, str. 81)

+

Organizace práce:
- co se chce
- jak se k tomu dojde, kroky
- kdo co udělá
- časové rozvržení

+

Buď vůle tvá...
Křesťan nemůže uvažovat o svých malých možnostech, protože Bůh skrze něho může učinit věci veliké.
Boží touhou je z malého tvořit velké.
Právě naše malost dává Bohu možnost učinit velké věci.
(Joachim kardinál Meisner,Úvahy o Panně Marii, str. 22-23)

+

Horlivost bez moudrosti nepovzbuzuje, ale odpuzuje.
/ Josef Doubrava,Mozaika sebevýchovy, str. 79/

+

Ani mohutné pilíře nebudou mít smysl, když most na nich spočívající nepovede k žádnému břehu, k žádnému cíli.

+

Nesmyslnost je tam, kde není žádná naděje, žádný cíl. Smrt však není žádný cíl. Je to konec, a nic víc. Věřící však zná Boží zaslíbení: "..povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj" (Iz 43,1) - definitivně a navždy. A my můžeme doplnit: "A s tebou všechno, co jsi učinil a vytrpěl". Nic tedy smrtí nepadá do smyslničící nicoty. Nic nebylo nadarmo. To platí pro každé nasazení pro lidi a kvalitu života v tomto světě.

Ovšem i věřící zná bolestnou zkušenost nedosažení stanoveného cíle. Umírá nebo podléhá únavě a to, co zůstává, se může zdát nepoužitelné, neúplné, roztříštěné. Ale: i maličké střípky jsou kamínky velké mozaiky. Člověk je jistě odpovědný za tento malý kousek, ale celek formuje někdo jiný - Bůh. Tím, že ze spousty jednotlivých dílečků formuje celek, má všechno a každý svůj smysl.

+

Často je práce jen dobře přestrojená lenost. Často pracujeme z lenosti. Lenosti mysli, lenosti vůle milovat a obrátit se. Aby ses vymanil z této lenosti, musíš se naučit být pasivní i ve své aktivitě a aktivní i ve své pasivitě.
(Bratr Efraim,Paradoxní Bůh, str. 45)