Kristův příchod, naděje Izraele

673
Ode dne nanebevstoupení je Kristův příchod ve slávě blízký, i když to není naší věcí vědět "čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil" (Sk 1,7). Tento eschatologický příchod může nastat každým okamžikem, i když je "pozdržen" on i konečná zkouška, která mu bude předcházet.

674
Příchod oslaveného Mesiáše je totiž v každé chvíli dějin pozastaven, až jej uzná "celý Izrael" (Řím 11,26; Mt 23,39), jehož "část se zatvrdila" (Řím 11,25) v nevěře vůči Ježíšovi. Po letnicích říká svatý Petr jeruzalémským Židům: "Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny, aby přišla od Pána ona doba útěchy a aby vám poslal Mesiáše, který byl pro vás určen, Ježíše. Nebe ho musí přijmout až do té doby, kdy bude zase všechno obnoveno, jak o tom už dávno mluvil ústy svých svatých proroků" (Sk 3,19-21). A svatý Pavel říká podobně: "To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých!" (Řím 11,15). Jedině vstup "Židů v plném počtu" (Řím 11,12) do mesiášské spásy, po vzoru plného počtu pohanů, umožní Božímu lidu dosáhnout "Kristovy plnosti" (Ef 4,13), v níž "bude Bůh všechno ve všem" (1 Kor 15,28).