Láska všemu věří a ve vše doufá (Anselm Grün)

Nemohu psát o lásce, aniž bych zmínil Pavlovu velepíseň ve 13. kapitole 1. listu Korinťanům. Apoštol v ní neopěvuje ani lásku k bližnímu, ani lásku muže a ženy, ani lásku k Bohu. ale hovoří prostě jen o agapé, o lásce jako takové. Tu chápe jako dar Ducha, jako duchovní sílu, která člověka proměňuje a dodává jeho životu novou chuť. Nevztahuje se tedy v prvé řadě k druhému člověku nebo k Bohu, nýbrž znamená kvalitu bytí a samostatnou sílu působící v lidském srdci a ovlivňující jeho slova i skutky. Jde koneckonců o božskou moc a tu člověk potřebuje k vydařenému životu. Ona - božský dar - uvádí lidský život na novou rovinu a vytváří člověku předpoklady, aby dokázal spásným způsobem přijmout sám sebe.

Podle Pavla ztrácí bez lásky všechno svou hodnotu. Můžeme žít superduchovně, můžeme mít dar prorocky promlouvat, můžeme být velkými mystiky, ale nemilujeme-li, nejsme nic. Dokonce můžeme obětovat svůj život Bohu, přesto je naše oběť bez lásky bezcenná. Pavel dále uvádí charakteristiku lásky, k níž nás uschopňuje Boží Duch- láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná (1 Kor 13,4)- rozšiřuje srdce. Pavel zde hovoří o makrothymos (velká odvaha, široké srdce). Široké srdce je všemu otevřeno a nepřipustí, aby je tak snadno ovládl hněv. Malicherný člověk má úzkostné srdce podobající se malému hrnci. Vaříme-li v něm vodu, rychle vzkypí. Stejně tak se malicherný člověk snadno dá strhnout hněvem, závistí či žárlivostí anebo jeho srdce začne něco předstírat a nadýmat se, protože vnímá svou malost. V apoštolově podání nepotřebuje láska žádnou z těchto negativních vlastností. Rozšiřuje srdce a v otevřeném srdci je pro všechno dost místa. Nikdo v něm není odsuzován, je dobrotivé. Láska hledí na všechno dobrým pohledem a proměňuje tak všechno k dobrému. Dokáže v člověku probudit dobro.


Láska nemyslí jen a jen na sebe

V dalším kroku rozvíjí Pavel způsob, jakým se láska dává. Nevypočítává tu nějaké mravní požadavky, ale ukazuje, jakým způsobem jedná ten, kdo se jí dá vést. Přisvojíme-li si ji tak, že se nám stane trvalou skutečností, způsobí, že začneme jinak jednat: Láska je shovívavá, láskaje dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy (1 Kor 13,4-6). Stěží lze vyjádřit krásnějšími slovy, jak láska dokáže člověka proměnit a vyzařovat z něho i do okolí. Nejde o nějaký výkon, nýbrž o projev zkušeností. Kdo se jí stal, chová se přesně podle apoštolova popisu.

Pavel uzavírá svou ódu na lásku nádherným veršem: (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží (1 Kor 13.17). Řecký výraz pro vydržet je odvozen od slova: střecha, strop. Ona je tedy tou střechou a útočištěm chránícím dům našeho nitra před bouří a deštěm. Naplňuje-li nás, destruktivní nálady se v nás nedostanou ke slovu. Tak dokážeme nabídnout i jiným své ochranné přístřeší, pod nímž se cítíme v bezpečí a přijatí. Řecké sloveso vytrvat (hypomeinen) znamená v původním významu zůstat pod, podepírat. Láska je jako sloup nesoucí celý dům našeho lidství a chránící jej před nepřízní a závistí. Znamená tedy i ochranu a oporu.



Zůstane jenom láska

Láska je naplněním víry a naděje. Pavel ve své písni poukazuje na jednotu všech tří ctností. Láska souvisí s vírou, je nesena zásadní důvěrou v člověka, v život a v Boha, ale je také zároveň předpokladem víry, je jejím základem. Koho naplňuje, toho není třeba k víře přemlouvat, protože on nemůže jinak než věřit. Podobně je tomu ve vztahu lásky a naděje. Láska je jí naplněna. Nikdy se člověka nevzdává, ale doufá v něho a v to. že v něm Bůh probudí dobro. Platí to i opačným směrem: každá skutečná naděje potřebuje nezbytně lásku. protože ta je jejím prazákladem. Bez ní se naděje snadno zvrátí v troufalost anebo se scvrkne v pouhý optimismus. Láska nás učí doufat uprostřed pochybností a navzdory zklamání tím či oním člověkem nám dává naději v to, že milující Bůh vykoná zázrak i na něm a že ho dokáže proměnit.

Láska, jak říká svatý Pavel, nikdy nepřestává. Dar prorokování a dar mluvení jazyky jednou skončí. Láska neskončí nikdy, ani smrtí. Láskaje silnější než smrt. Bude nás naplňovat také ve věčném životě u Boha. Až budeme v Boží slávě, víra a naděje pominou. Zůstane jenom láska. Staneme se zcela láskou a v lásce budeme přebývat v Bohu.



***

Se svolením převzato z knihy: Víra, naděje, láska, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství